VA2-Mrazivý polibek,10.kapitola 2/3

6. ledna 2013 v 1:09 | Richelle Mead |  VA2, Mrazivý polibek
dobrá. Takže když to zvládnu, ukážu mu, jak jsem šikovná.
Jenže když to zkusím a pokazím to…, zlámu si vaz.
V hlavě se mi ozval hlas, který se nápadně podobal
Dimitrijovu. Povídal cosi o moudrých rozhodnutích a o tom, že
bych se měla naučit, kdy stát stranou.
Usnesla jsem se, že nebudu ten hlas brát na vědomí,
a svištěla jsem dál.
Ta zatáčka byla tak náročná, jak jsem se jí bála, ale zvládla
jsem ji bezchybně a šílenou rychlostí pokračovala. Při každé
další ostré zatáčce ode mě odletovaly závěje sněhu. Když jsem
se bezpečně dostala až dolů, vzhlédla jsem a uviděla, že Mason
zuřivě gestikuluje. Neviděla jsem, jak se tváří, ani jsem
neslyšela, co na mě pořvává, ale dovedla jsem si představit jeho
nadšení. Mávla jsem na něj a čekala, až to sjede taky.
Jenže on to nesjel. V půli cesty nezvládl skok. Zachytily se
mu lyže a nohy mu uvízly. Následoval střemhlavý pád.
Dostala jsem se k němu současně s jedním zaměstnancem
areálu. Oba jsme si oddechli, že si Mason nezlomil vaz ani nic
jiného. Jen mu začal ošklivě otékat kotník, což ho patrně po
zbytek prázdnin značně omezí v lyžování.
Jedna instruktorka, která monitorovala svahy, se k nám
s rozzuřeným výrazem rozběhla.
"Děcka, co si myslíte?!" zaječela. Otočila se ke mně.
"Nemohla jsem tomu uvěřit, když jsem tě viděla vyvádět takové
přihlouplé kousky!" Potom upřela pohled na Masona. "A ty jsi
to pak musel zopakovat po ní!"
Nejradši bych se s ní začala hádat, že to celé byl jeho nápad,
ale nemělo smysl teď na někoho svalovat vinu. Byla jsem ráda,
že je v pořádku. Jak jsme se ale všichni vydali dovnitř, začala
jsem se užírat výčitkami svědomí. Chovala jsem se
nezodpovědně. Co kdyby skončil s vážným zraněním? V duchu
už jsem viděla nejrůznější hrůzy. Mason se zlomenou nohou…,
se zlomeným vazem…
Co jsem si myslela? Nikdo mě přece nemůže přimět dělat
takové věci. Mason to sice navrhl, ale já mu to nevymlouvala.
A to jsem měla. Nejspíš bych musela přetrpět jeho posměšky,
ale Mason mě má rád, takže moje ženské lsti by jeho posmívání
jistě brzy učinily přítrž. To vzrušení a riziko mě tam na svahu
úplně pohltilo - podobně jako líbání s Dimitrijem -, takže jsem
99
vůbec neuvažovala, jaké to může mít následky. V hloubi duše
mi pořád tajně číhala touha po nespoutanosti a divokosti.
Mason to měl v sobě taky, proto jsme se vzájemně tak
vyprovokovali.
V duchu jsem znovu zaslechla Dimitrijův hlas. A neříkal nic
pěkného.
Poté, co Mason bezpečně doklopýtal na ubytovnu a dal si na
kotník led, vrátila jsem se ven pro naše lyže a zamířila s nimi ke
skladu. Když jsem se vracela, rozhodla jsem se vejít jinými
dveřmi než obvykle. Tenhle vchod vedl z veliké terasy
obehnané vyřezávaným dřevěným zábradlím. Terasa se
nacházela na úpatí hory a byl z ní nádherný výhled na okolní
kopce a údolí - pokud byste tam dostatečně dlouho dokázali
stát v mrazu a obdivovat tu scenerii. Většině lidí to za to
nestálo.
Po schodech jsem vylezla na terasu a zadupala, aby mi z bot
opadal sníh. Ve vzduchu se vznášela hutná, sladká a kořenitá
vůně. Připadala mi povědomá, ale než jsem ji stačila
identifikovat, najednou se ze tmy za mnou ozval hlas.
"Ahoj, malá dhampýrko."
S údivem jsem zaznamenala, že na terase skutečně někdo
stojí. O stěnu u dveří se opíral nějaký Moroj. Zvedl k ústům
cigaretu, dlouze z ní potáhl a pak ji odhodil na zem. Zašlápl
vajgl a křivě se na mě usmál. Uvědomila jsem si, že to byla ta
vůně. Hřebíčková cigareta.
Obezřetně jsem se zastavila, založila si ruce a prohlížela si
toho kluka. Byl o něco menší než Dimitrij, ale nebyl tak
příšerně vychrtlý jako většina Morojů. Měl na sobě dlouhý
tmavý kabát - nejspíš vyrobený z šíleně drahého kašmíru -
a kožené boty. Obojí naznačovalo, že má patrně dost peněz.
Hnědé vlasy měl pečlivě nagelované tak, aby to vypadalo
rozcuchaně. Oči měl buď modré nebo zelené - nevěděla jsem
jistě, protože tu nebylo moc světla. V obličeji byl pěkný
a tipovala jsem, že je jen o pár let starší než já. Vypadal, jako by
právě přijel na nějaký večírek.
"Cože?" zabručela jsem.
Pohledem mi přejel po celém těle. Byla jsem zvyklá na to,
že na mě Morojové takhle civí. Obvykle to ale nedělali až tak
100
nápadně. A taky jsem u toho obvykle neměla na sobě zimní
bundu a sportovní oblečení a kolem oka monokl.
Pokrčil rameny. "Jen jsem ti chtěl říct ahoj, to je všechno."
Čekala jsem, že řekne něco dalšího, ale jediné, co udělal,
bylo, že si nacpal ruce do kapes. Taky jsem pokrčila rameny
a o pár kroků popošla.
"Víš, že hezky voníš?" zeptal se mě najednou.
Opět jsem se zastavila a zmateně se na něj zadívala. To
způsobilo, že se usmál ještě víc.
"Já… hmm, co?"
"Hezky voníš," zopakoval.
"Děláš si srandu? Celej den se jen potím. Jsem odporná."
Chtěla jsem jít dál, ale na tomhle klukovi bylo něco tajemného
a podmanivého, a přitom děsivého. Nepřipadal mi nijak zvlášť
atraktivní, ale najednou jsem se s ním chtěla bavit.
"Na potu není nic špatnýho," poznamenal, opřel si hlavu
o zeď a zamyšleně upřel oči vzhůru. "Při těch nejpříjemnějších
věcech v životě se lidi potí. Jasně, když se někdo potí moc
a nemeje se, pak je to humus. Ale zpocená krásná žena?
Omamné. Kdybys měla čich jako vampýr, věděla bys, o čem
mluvím. Většina lidí to nechápe a leje na sebe litry parfémů.
Parfémy jsou fajn…, obzvlášť, když máš takový, co se hodí
k tvojí vůni. Ale stačí jen troška. Nejlepší je mix dvaceti
procent parfému a osmdesáti procent potu… hmmm." Naklonil
hlavu na stranu a zadíval se na mě. "Vražedně sexy."
Náhle jsem si vzpomněla na Dimitrije a jeho vodu po
holení. Jo. To bylo smrtelně sexy, ale rozhodně jsem o tom
nemínila vykládat tomuhle týpkovi.
"No, díky za lekci z hygieny, ale já žádnej parfém
nevlastním a teď se jdu osprchovat. Měj se."
Vytáhl krabičku cigaret a nabídl mi. Přiblížil se ke mně jen
o krok, ale to mi stačilo, abych z něj ucítila ještě něco. Alkohol.
Zavrtěla jsem hlavou, a tak si vytáhl cigaretu sám.
"Strašnej zlozvyk," okomentovala jsem, když si ji zapálil.
"Jeden z mnoha," odvětil a zhluboka vdechl kouř. "Ty jsi
tady se svatým Vláďou?"
"Jo."
"Takže z tebe bude strážkyně, až budeš starší."
"Nejspíš."
101
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama