VA2-Mrazivý polibek,10.kapitola 3/3

6. ledna 2013 v 1:09 | Richelle Mead |  VA2, Mrazivý polibek
Vydechl oblak kouře a já pozorovala, jak dým stoupá
k nebi. Bez ohledu na jeho dobře vyvinuté vampýrské smysly
bylo divu, že vůbec dokáže přes ta oblaka hřebíčku něco ucítit.
"Kdy doděláš školu?" zeptal se. "Možná budu potřebovat
strážce."
"Na jaře maturuju. Ale je mi líto, už jsem zadaná."
V očích mu překvapeně blýsklo. "Fakt? Kdo je ten
šťastlivec?"
"Šťastlivkyně. Vasilisa Dragomirová."
"Aha." Po tváři se mu rozlil široký úsměv. "Hned jak jsem
tě uviděl, věděl jsem, že jsi potížistka. Ty jsi dcera Janine
Hathawayový."
"Jsem Rose Hathawayová," opravila jsem ho, jelikož jsem
nechtěla, aby se o mně mluvilo jen jako o dceři slavné
strážkyně.
"Rád tě poznávám, Rose Hathawayová." Natáhl ke mně
ruku v rukavici a já ji váhavě přijala. "Adrian Ivaškov."
"A to tvrdíš, že jsem potížistka," zabrblala jsem. Rodina
Ivaškových patřila ke královským a byla jednou z nejbohatších
a nejmocnějších. Byl to přesně ten druh lidí, co si myslí, že
mohou mít, cokoli se jim zamane, a jdou si za svým i přes
mrtvoly. Nebylo divu, že je tak arogantní.
Zasmál se. Smál se hezky, sytě a melodicky. Připomínalo
mi to táhnoucí se karamel. "Dobrý, co? Oba nás předchází naše
pověst."
Zavrtěla jsem hlavou. "Nic o mně nevíš. A já znám jenom
tvou rodinu. O tobě taky nevím vůbec nic."
"A chtěla bys?" dotázal se škádlivě.
"Promiň, do starších kluků nedělám."
"Je mi jednadvacet. Nejsem zas o tolik starší."
"Mám přítele." Byla to jen malá lež. S Masonem jsem sice
zatím nechodila, ale doufala jsem, že mě Adrian nechá na
pokoji, když si bude myslet, že jsem zadaná.
"Zvláštní, že ses o tom nezmínila hned," houkl Adrian. "Ale
toho monokla ti neudělal on, že ne?"
Cítila jsem, jak se i v té zimě červenám. Doufala jsem, že si
toho oka nevšimne, což byla samozřejmě blbost. S tím svým
vampýřím zrakem si toho nejspíš všiml už v momentě, kdy
jsem vešla na terasu.
102
"Kdyby to udělal, tak už by bylo po něm. Přišla jsem
k tomu… při tréninku. Učím se bojovat jako strážkyně a naše
hodiny jsou vždycky drsný."
"To mě rajcuje," prohlásil. Zahodil svou druhou cigaretu
a zašlápl ji.
"Bouchání do oka?"
"To zrovna ne. Rajcuje mě, když si představím, jak bychom
to spolu dělali drsně. Mám rád kontaktní sporty."
"To jistě," poznamenala jsem suše. Byl arogantní a troufalý,
ale přesto jsem se nedokázala přinutit odejít.
Za sebou jsem zaslechla kroky, tak jsem se otočila. Po
cestičce ke schodům se blížila Mia. Jakmile si nás všimla, hned
se zastavila.
"Čau, Mio."
Dívala se z jednoho na druhého.
"Další kluk?" podivila se. Z jejího tónu byste nabyli dojmu,
že jich mám celý harém.
Adrian na mě pohlédl tázavě a zároveň pobaveně. Zaťala
jsem zuby a rozhodla se, že se nesnížím k tomu, abych na to
odpovídala. Namísto toho jsem se uchýlila k netypické
zdvořilosti.
"Mio, tohle je Adrian Ivaškov."
Adrian použil tentýž šarm jako na mě. Potřásli si rukama.
"Vždy je mi potěšením setkat se s Rosinou kamarádkou,
obzvlášť s tak hezkou." Mluvil, jako bychom se spolu znali už
od malička.
"Nejsme kámošky," uvedla jsem věc na pravou míru.
Zdvořilostí už bylo až až.
"Rose se tahá jen s chlapama a psychopatama," pravila Mia.
Z jejího hlasu zaznívalo typické opovržení, ale na Adriana se
dívala tak, že bylo jasné, že ji zaujal.
"Aha," prohlásil radostně. "No, já jsem chlap i psychopat,
takže to vysvětluje, proč jsme s Rose tak výborný kámoši."
"My dva taky nejsme kámoši," oznámila jsem mu.
Rozesmál se. "Pořád si hraješ na tvrďačku, co?"
"Ta není žádná tvrďačka," vložila se do toho Mia, kterou
evidentně naštvalo, že Adrian věnuje víc pozornosti mně. "Jen
se zeptej poloviny kluků od nás ze školy."
103
"Jo," přisvědčila jsem. "A tý druhý poloviny se můžeš
zeptat na Miu. Když se obětuješ a uděláš jí laskavost, ona ti pak
udělá spoustu laskavostí." Když Mia mně a Lisse vyhlásila
válku, pár kluků ze školy přesvědčila, aby rozšiřovali pomluvy,
že jsem s nimi dělala dost odporné věci. Ironií ale bylo, že je
přinutila takhle lhát tak, že se s nimi vyspala.
Obličejem se jí mihl zahanbený výraz, ale ustála to.
"No," pravila, "aspoň jsem to s nima nedělala jen tak pro
nic za nic."
Adrian zaprskal jako kočka.
"Skončilas?" zeptala jsem se. "Už bys měla dávno bejt
v posteli a dospělí by si rádi promluvili." Mia vypadala mladě,
což bylo častým zdrojem jejího trápení, a já se samozřejmě
vyžívala v tom, že jsem si z ní kvůli tomu utahovala.
"Jasně," řekla odměřeně. Tváře jí zrůžovělý, takže teď
vypadala ještě víc jako porcelánová panenka. "Stejně mám na
práci lepší věci." Vydala se ke dveřím, ale zarazila se s rukou na
klice. Podívala se na Adriana. "Toho monokla jí udělala její
máma."
Vešla dovnitř. Nádherné prosklené dveře se za ní
zabouchly.
S Adrianem jsme tam stáli a mlčeli. Nakonec zase vytáhl
cigára a zapálil si další. "Tvoje máma?"
"Buď ticho."
"Ty zřejmě patříš k těm lidem, co si je ostatní buď oblíbí,
nebo je nenávidí. Ale nic mezi tím, co? Ty a Vasilisa jste
nejspíš jako ségry."
"Asi."
"Jak se má?"
"Co?"
Pokrčil rameny a působilo to, jako by se ze všech sil snažil
chovat se nenuceně. "Vím, že jste vy dvě utekly…, a pak tu
taky byla ta věc s její rodinou a s Viktorem Daškovem…"
Při zmínce o Viktorovi jsem strnula. "No a?"
"Co já vím. Domyslel jsem si, že toho na ni asi bude trochu
moc."
Pozorně jsem ho studovala a uvažovala, co se snaží zjistit.
Lissa sice ve svém křehkém psychickém stavu prodělala otřes,
104
ale vyřešily to prášky. Většina lidí na to buď zapomněla, nebo
měla za to, že je to lež.
"Musím jít." Dospěla jsem k závěru, že právě teď bude
nejlepší taktikou odchod.
"Určitě?" Znělo to jen středně zklamaně. Jinak působil
stejně nafoukaně a arogantně jako před chvílí. Něco mě na něm
pořád okouzlovalo, ale ne natolik, abych riskla probírat s ním
Lissiny záležitosti. "Myslel jsem, že je čas na dospělácký řeči.
A je toho hodně, o čem bych se s tebou rád pobavil."
"Už je pozdě, jsem unavená a z těch tvejch cigár mě bolí
hlava," zavrčela jsem.
"Tak to jo." Potáhl z cigarety a vydechl kouř. "Některý
ženský říkají, že jim s cígem přijdu víc sexy."
"Já myslím, že kouříš jen proto, abys měl co dělat, než
vymyslíš další moudrou větu."
Rozkašlal se, protože se při nádechu začal smát. "Rose
Hathawayová, nemůžu se dočkat, až tě zase uvidím. Jestli jsi
takhle okouzlující, když jsi utahaná a zpruzená, a takhle
nádherná, když jsi zraněná a v hadrech na lyže, musíš bejt jinak
úplně zničující."
"Pokud tím 'zničující' míníš, že by ses měl bát o život, tak
jo, máš pravdu." Otevřela jsem dveře. "Dobrou, Adriane."
"Brzo se uvidíme."
"To asi ne. Už jsem ti řekla, že do starších kluků nedělám."
Vešla jsem do ubytovny. Přes zavřené dveře jsem ho sotva
slyšela, jak za mnou ještě zakřičel: "Jasně, že ne."
105
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama