VA2-Mrazivý polibek,13.kapitola 1/2

6. ledna 2013 v 2:26 | Richelle Mead |  VA2, Mrazivý polibek
LIDÉ SE ZVEDALI A KŘIČELI, KAŽDÝ CHTĚL PŘEDE VŠEMI sdělit
svůj názor. Většina z nich měla za to, že se Taša plete. Povídali,
že je blázen. Taky povídali, že kdyby šli Morojové a dhampýři
bojovat se Strigoji, obě rasy by vymřely. Někteří dokonce
naznačovali, že právě to má Taša celou dobu v plánu - že
spolupracuje se Strigoji.
Dimitrij vstal a se znechuceným výrazem přehlédl ten
zmatek kolem. "Klidně můžete jít. Tady už se nic přínosného
dít nebude."
Zvedli jsme se, ale když jsem se vydala za Dimitrijem,
Mason jen zavrtěl hlavou.
"Ty běž," řekl mi. "Já chci ještě něco vyzkoušet."
Rozhlédla jsem se po všech těch stojících, hádajících se
lidech. Pokrčila jsem rameny. "Tak hodně štěstí."
Nemohla jsem uvěřit, že od doby, co jsem naposledy
mluvila s Dimitrijem, uplynulo jen pár dní. Jak jsem s ním vyšla
ze sálu, připadalo mi to jako celé roky. Když jsem byla
s Masonem, bylo to fantastické, ale když jsem teď znovu viděla
Dimitrije, všechny ty staré city se mi zas rychle vrátily. Mason
mi najednou připadal jako děcko. Samozřejmě jsem si taky
ihned vybavila situaci s Tašou. Promluvila jsem dřív, než jsem
si to stačila rozmyslet, a pak už jsem svá slova nemohla vzít
zpět.
"Neměl bys bejt uvnitř a chránit Tašu?" zeptala jsem se.
"Než ji převálcuje ten dav. Za tohle používání magie se dostane
do maléru."
Povytáhl obočí. "Umí se o sebe postarat sama."
"Jo, jo, protože ovládá karate a magii. To chápu, ale myslela
jsem, že když teď budeš její strážce…"
"Kdes to slyšela?"
125
"Mám svoje zdroje." Znělo to rozhodně líp, než kdybych
řekla, že to mám od mámy. "Ale rozhodl ses, ne? Vypadá to
jako dobrá nabídka, vzhledem k tomu, že ti Taša poskytne ještě
další výhody…"
Zadíval se na mě. "Do toho, co se děje mezi mnou a jí, ti nic
není," prohlásil odměřeně.
Slova mezi mnou a jí mě zasáhla. Znělo to, jako by už
nebylo co řešit. A jak se mi často stávalo, když jsem byla
naštvaná a ublížená, můj vztek mě přemohl i tentokrát.
"No, vy dva spolu určitě budete šťastní. Ona je taky tvůj
typ. Vím, že se ti líbí holky, co nejsou v tvým věku. Ona je
o šest let starší než ty? O sedm? A já jsem zas o sedm let mladší
než ty."
"Ano," vypravil ze sebe po dlouhém mlčení. "To jsi.
A každou vteřinou tohohle rozhovoru jen dokazuješ, jak jsi
nezralá."
Sakra. Čelist mi spadla málem až na podlahu. Dokonce ani
rána od matky nebolela tolik jako tohle. Na okamžik se mi
zdálo, že jsem v jeho očích zaznamenala záblesk lítosti, jako by
si uvědomil, že to přehnal. Ta chvilka ale pominula a zase se
tvářil tvrdě.
"Malá dhampýrka," ozval se poblíž hlas.
Pomalu jsem se otočila a uviděla Adriana Ivaškova. Usmál
se na mě a krátce kývl na pozdrav Dimitrijovi. Předpokládala
jsem, že jsem v obličeji rudá jako vycházející slunce. Kolik
toho Adrian zaslechl?
Ledabyle mávl rukou. "Nechci vás vyrušovat, ale až budeš
mít chvilku, rád bych s tebou mluvil," řekl mi.
Chtěla jsem Adrianovi říct, že na jeho přihlouplé hry
nemám čas, ale hlavou mi pořád vrtala Dimitrijova slova. Ten
se teď dost nesouhlasně díval na Adriana. Předpokládala jsem,
že stejně jako všichni ostatní i on slyšel o Adrianově špatné
pověsti. Super, pomyslela jsem si. V tu chvíli jsem chtěla, aby
Dimitrij žárlil. Chtěla jsem mu ublížit stejně, jako ublížil on
mně.
Polkla jsem svou bolest a vydolovala široký okouzlující
úsměv, jaký jsem už dlouho nepoužila. Přešla jsem k Adrianovi
a položila mu ruku na rameno.
126
"Zrovna čas mám." Kývla jsem na Dimitrije a vedla
Adriana pryč, při čemž jsem si dávala záležet, abych u něj šla
co nejblíž. "Tak zatím, strážce Belikove."
Dimitrij nás sledoval svýma tmavýma očima a ve tváři měl
kamenný výraz. Pak jsem se otočila a už se neohlédla.
"Takže ty neděláš do starších kluků?" ušklíbl se Adrian,
jakmile jsme osaměli.
"Něco si namlouváš," odpověděla jsem. "Moje omračující
krása ti zjevně zatemnila rozum."
Rozesmál se tím svým příjemným smíchem. "To je dost
možný."
Chtěla jsem couvnout, ale on mi dal ruku kolem ramen.
"Ne, ne. Chtěla sis se mnou hrát na kámoše, tak si tím musíš
projít."
Obrátila jsem oči v sloup a jeho ruku nechala, kde byla.
Cítila jsem z něj alkohol, stejně jako věčnou vůni hřebíčku.
Napadlo mě, jestli není opilý. Beztak jsem ale měla dojem, že
se chová pořád stejně, ať už je opilý nebo střízlivý.
"O co ti jde?" dotázala jsem se.
Chviličku si mě prohlížel. "Chci, abys vzala Vasilisu a šly
jste se mnou. Užijeme si nějakou srandu. A taky byste si měly
vzít plavky." Zatvářil se zklamaně, že prozradil svoje plány.
"Nebo se chcete koupat bez nich?"
"Cože? Právě zabili několik Morojů a dhampýrů a ty si
chceš jít zaplavat a užívat si?"
"Nejde jenom o plavání," vysvětlil mi trpělivě. "Krom toho
ta vražda je právě tím důvodem, proč byste se měly nějak
rozptýlit."
Než jsem na to stačila něco namítnout, zpoza rohu se
vynořili moji kamarádi, Lissa, Mason a Christian. Byl s nimi
i Eddie Castile, což mě nepřekvapilo, ale určitě mě překvapilo,
že se skupinkou šla i Mia. Byli zabráni do nějakého rozhovoru,
ale jakmile si mě všimli, všichni zmlkli.
"Tady jsi," prohlásila Lissa se zmateným výrazem.
Uvědomila jsem si, že mě Adrian stále ještě objímá kolem
ramen. Udělala jsem krok a jeho ruku setřásla. "Čau, lidi,"
pozdravila jsem. Na chvilku zavládlo trapné mlčení, jen Adrian
se tlumeně chechtal. Podívala jsem se na něj a potom na ostatní.
"Adrian nás pozval do bazénu."
127
Udiveně na mě zírali a já skoro viděla, jak jim to v hlavách
šrotuje. Mason se trochu mračil, ale stejně jako ostatní ani on
nic neřekl. Potlačila jsem zaúpění.
Adrian mě nechal, abych všechny vzala na jeho tajné místo.
Vzhledem k tomu, že se neustále tvářil, že je mu všechno jedno,
ani jsem nic jiného nečekala. Jakmile jsme si všichni vzali
plavky, vydali jsme se za ním k jedněm dveřím ve vzdáleném
křídle ubytovny. Za nimi se nacházelo točité schodiště, které
vedlo dolů a pořád jen dolů. Málem se mi začala točit hlava, jak
jsme pořád kroužili dokola. Na stěnách visely elektrické lampy,
ale jak jsme sestupovali pořád níž, zdi už nebyly natřené, nýbrž
jen vytesané z kamene.
Když jsme konečně došli na místo, zjistili jsme, že Adrian
měl pravdu - tohle nebylo jen o plavání. Nacházeli jsme se ve
zvláštním lázeňském oddělení rekreačního objektu, které bylo
určeno pro ty nejvznešenější Moroje. Teď ale bylo tohle místo
vyhrazeno pro skupinku královských, o níž jsem předpokládala,
že jsou to Adrianovi kamarádi. Bylo tam asi třicet Morojů,
všichni v Adrianově věku nebo starší. Bylo na nich vidět, že
jsou bohatí a patří k elitě.
Lázně sestávaly z několika horkých minerálních bazénů.
Kdysi prameny možná tryskaly ze skály, ale stavitelé komplexu
je zkrotili. Stěny a stropy z černého lakovaného kamene byly
stejně krásné jako všechno ostatní tady. Připadala jsem si jako v
jeskyni - v krásné a hezky zařízené jeskyni. U stěn stály police
plné ručníků a stoly s exotickými pokrmy. Lázně se dokonale
hodily k ostatním místnostem v komplexu: bazénky ohraničené
kameny, s horkou vodou, kterou ohříval jakýsi podzemní zdroj.
Místnost naplňovala pára a ve vzduchu se vznášel slabý kovový
pach. Kolem se ozýval radostný smích a cákání.
"Proč je s tebou Mia?" zeptala jsem se tiše Lissy. Procházeli
jsme místností a hledali volný bazének.
"Zrovna mluvila s Masonem, když jsme se sbírali
k odchodu," odvětila. Mluvila stejně tiše jako já. "Bylo by od
nás hnusný…, nevím…, prostěji tam nechat…"
Dokonce i já s tím souhlasila. Mia vypadala nešťastně, ale
v tuto chvíli našla rozptýlení v rozhovoru s Masonem.
"Myslela jsem, že Adriana neznáš," dodala Lissa. V jejím
hlase zazníval nesouhlas, což jsem ostatně cítila i přes naše
128
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama