VA2-Mrazivý polibek,13.kapitola 2/2

6. ledna 2013 v 2:26 | Richelle Mead |  VA2, Mrazivý polibek
pouto. Konečně jsme kousek stranou objevili velký bazén. Na
jeho vzdáleném konci byl nějaký kluk s holkou, co se po sobě
plazili, ale bylo tam dost místa i pro nás. Ty dva bylo snadné
ignorovat.
Strčila jsem nohu do vody a rychle ji zase vytáhla.
"Neznám," oznámila jsem Lisse. Opatrně jsem strčila nohu
zase zpátky a pomalu začala potápět celé tělo. Když mi voda
dosáhla k břichu, zašklebila jsem se. Měla jsem na sobě hnědé
dvoudílné plavky a horká voda mi málem opařila břicho.
"Trochu ho přece musíš znát. Pozval tě sem."
"Jo, ale vidíš ho teď někde s náma?"
Sledovala můj pohled. Adrian postával na vzdáleném konci
místnosti se skupinkou holek v bikinách, které byly mnohem
menší než moje plavky. Jedna z holek měla na sobě plavky od
Betsey Johnsonové, které jsem jednou viděla v časopise
a toužila po nich. S povzdechem jsem se zadívala jinam.
Pak už sklouzli do vody úplně všichni. Byla tak horká, že
mi připadalo, že plavu v hrnci vařící polévky. Teď když jsem
Lissu přesvědčila, že s Adrianem je to naprosto nevinné, vrhla
jsem se do hovoru s ostatními.
"O čem se bavíte?" přerušila jsem je. Bylo to jednodušší
než poslouchat a za chvíli to zjistit.
"O tom setkání," odvětil Mason zapáleně. Zjevně se už
vyrovnal s tím, že mě viděl pohromadě s Adrianem.
Christian se usadil na malé římse ve vodě. Lissa se vmáčkla
vedle něj. Ovinul kolem ní ruku a zády se opřel o kraj bazénu.
"Tvůj přítel chce s armádou vyrazit na Strigoje," oznámil
mi. Bylo mi jasné, že to říká jen proto, aby mě vyprovokoval.
Tázavě jsem pohlédla na Masona. Bylo by jen plýtváním
energie reagovat na tu poznámku o "příteli".
"Hele, to přece navrhla tvoje teta," připomněl Mason
Christianovi.
"Řekla jenom, že bychom měli najít Strigoje dřív, než oni
zase najdou nás," uvedl věc na pravou míru Christian. "Ona
nenavrhovala vzít novice do boje. To byla Monika Szelská."
Vtom přišla servírka s podnosem plným sklenic s růžovou
tekutinou. Byly to elegantní křišťálové sklenky na dlouhých
stopkách a kraje měly obalené v cukru. Měla jsem podezření, že
v tom pití je alkohol, ale pochybovala jsem, že by proti tomu
129
někdo něco namítal. Neměla jsem tušení, co v tom drinku je.
Většina mých zkušeností s alkoholem se týkala laciného piva.
Vzala jsem si sklenici a obrátila se na Masona.
"Myslíš, že je to dobrej nápad?" zeptala jsem se ho. Opatrně
jsem ten nápoj ochutnala. Jakožto budoucí strážkyně jsem
považovala za svou povinnost být neustále ve střehu, ale dnes
v noci jsem zase zatoužila po vzdoru. Ten drink chutnal jako
punč. Grapefruitový džus. Něco sladkého, jako jahody. Pořád
jsem byla přesvědčená, že je v tom alkohol, ale nebylo ho tam
tolik, abych se z toho do druhého dne nevyspala.
Za chvilku se objevila další servírka, tentokrát s tácem
plným jídla. Podívala jsem se na ně a nepoznala téměř nic. Bylo
tam něco, co vzdáleně připomínalo houby nadívané sýrem,
a ještě něco, co vypadalo jako malé masové nebo párkové
placičky. Jako správný masožravec jsem se hned po jedné
natáhla a pomyslela si, že to nemůže být nic nechutného.
"To je paštika," řekl Christian. Usmíval se takovým
způsobem, že se mi to vůbec nelíbilo.
Varovně jsem se na něj zadívala. "Z čeho?"
"Ty to nevíš?" Promluvil zase tím svým nafoukaným tónem
a v tu chvíli působil opravdu jako královský, který chce nás
chudáky oblažit svými vědomostmi. Pokrčil rameny. "Jen to
zkus zjistit sama."
Lissa zoufale povzdechla. "Jsou to husí játra."
Rychle jsem ucukla rukou. Servírka odešla a Christian se
rozesmál. Koukala jsem na něj.
Mason se pořád zabýval myšlenkou, jestli je dobrý nápad,
aby novicové vyrazili do boje už před maturitou.
"Co děláme?" dotazoval se rozhořčeně. "Co děláš ty?
Každý ráno běháš s Belikovem kolečka. K čemu ti to je?
K čemu je to Morojům?"
K čemu mi to je? Rozbuší mi to srdce a přemýšlím
o neslušných věcech.
"Nejsme připraveni," řekla jsem místo toho.
"Chybí nám jen šest měsíců," vložil se do toho Eddie.
Mason souhlasně přikývl. "Jo. O kolik víc se toho ještě
můžeme naučit?"
"O hodně," namítla jsem, když jsem si vybavila, co mi dá
jediný trénink s Dimitrijem. Dopila jsem svůj drink. "A navíc,
130
kde se to může zastavit? Řekněme, že všichni skončíme školu
o půl roku dřív a pak nás vyšlou pryč. Co dál? Rozhodnou se
připravit nás o celej poslední rok? Nebo ještě o jeden?"
Pokrčil rameny. "Nebojím se bojovat. Strigoje bych sejmul
i v druháku."
"Jo," povzdechla jsem. "Stejně jako jsi sjel ten svah."
Mason měl obličej rudý od horké vody, teď ale zčervenal
ještě víc. Okamžitě jsem svých slov zalitovala, hlavně když se
Christian rozesmál.
"Nikdy by mě nenapadlo, že se dožiju dne, kdy s tebou
budu souhlasit, Rose. Bohužel ale musím uznat, že ta chvíle
právě nastala." Servírka s koktejly se objevila znovu a já
i Christian jsme si vzali další pití. "Morojové nám musejí začít
pomáhat bránit sami sebe."
"Magií?" dotázala se náhle Mia.
To bylo poprvé, kdy promluvila, od doby, co jsme sem
přišli. Odpovědí jí bylo mlčení. Myslím, že Mason a Eddie
mlčeli, protože o boji pomocí magie nic nevěděli. Lissa,
Christian a já jsme věděli své - a ze všech sil jsme se snažili
dělat, jako že o tom nemáme ani páru. Přes všechno, čím si Mia
dnes asi prošla, se v jejích očích objevil záblesk naděje. Hned
po probuzení zjistila, že je její matka mrtvá, a pak se hodiny
a hodiny účastnila politického hašteření a debat o bojových
strategiích. Byl zázrak, že se ještě nezhroutila a sedí tu s námi.
Předpokládala jsem, že lidé, kteří své matky milují, jsou
v takové situaci sotva schopni normálně fungovat.
Když nikdo nevypadal, že by se jí na to chystal odpovědět,
nakonec prohlásila: "Asi. Ale… moc o tom nevím."
Dopila jsem zbytek svého drinku a přehlédla celou naši
skupinku v naději, že se slova ujme někdo jiný. Jenže to nikdo
neudělal. Mia se tvářila zklamaně, ale už nic nedodala, když se
potom Mason zase vrátil k debatě o Strigojích.
Vzala jsem si třetí drink a ponořila se do vody, jak jen to
šlo, při čemž jsem pořád držela v ruce sklenici. Tenhle drink byl
jiný. Vypadal čokoládově a nahoře byla šlehačka. Ochutnala
jsem a zaznamenala alkohol. Přesto jsem ale předpokládala, že
čokoláda jeho účinky zmírní.
Když jsem se rozhlížela, že bych si dala čtvrtou sklenici,
servírka nebyla nikde v dohledu. Mason mi zčistajasna připadal
131
opravdu milý. Líbilo by se mi, kdyby mě třeba objal nebo
pohladil, ale on pořád vykládal o Strigojích a o tom, že nejlepší
by bylo na ně zaútočit uprostřed dne. Mia a Eddie jen souhlasně
přikyvovali. Nabyla jsem z toho dojmu, že kdyby Mason vytáhl
do boje hned, ti dva by ho následovali. Christian se debaty také
účastnil, ale hrál roli ďáblova advokáta. Typické. Myslel si, že
nějaký preventivní útok by vyžadoval účast jak strážců, tak
Morojů, přesně jak říkala Taša. Mason, Mia a Eddie se s ním
hádali, že pokud do toho Morojové nepůjdou, strážci by měli
vzít celou záležitost do svých rukou.
Jejich zápal pro věc byl nakažlivý. Nápad, že bychom
snížili počet Strigojů, se mi líbil. Jenže při útoku na Badicovy
i Drozdovy zabili všechny strážce. Strigojové se nejspíš
opravdu seskupují do velkých organizovaných skupin a mají
i pomoc zvenčí, což by z naší strany vyžadovalo velikou
obezřetnost.
Ať už se mi Mason v tu chvíli zdál jakkoli roztomilý, už
jsem nechtěla poslouchat jeho žvásty o tom, kolik má
zkušeností z boje. Chtěla jsem další drink. Vstala jsem a vylezla
z bazénu. Kupodivu se se mnou zatočil celý svět. Tohle se mi
stávalo běžně, když jsem moc rychle vylezla z horké vody,
jenže tentokrát to ani po chvíli nepřešlo. Ty drinky byly zřejmě
silnější, než jsem si myslela.
Taky jsem si uvědomila, že čtvrtá sklenice asi není ten
nejlepší nápad, ale nechtěla jsem se hned vrátit a všem tím dát
najevo, že jsem opilá. Zamířila jsem k postranní místnosti, kam
jsem viděla, že před chvílí zapadla servírka. Doufala jsem, že
by tam třeba mohla být tajná skrýš na dezerty. Čokoládový
pudink bych si dala mnohem raději než husí játra. Při chůzi
jsem si dávala dobrý pozor na kluzkou podlahu. Kdybych
spadla do jednoho z bazénů a rozbila si hlavu, určitě bych se
klukům tak nelíbila.
Tak pozorně jsem sledovala svoje nohy, že jsem do někoho
vrazila. Naštěstí to byla jeho vina, on do mě nacouval.
"Hej, dávej bacha," křikla jsem na něj, když jsem získala
zase rovnováhu.
On mi ale vůbec nevěnoval pozornost. Upíral oči na jiného
kluka, kterému tekla z nosu krev.
Napochodovala jsem rovnou doprostřed rvačky.
132
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama