VA2-Mrazivý polibek,16.kapitola 2/2

6. ledna 2013 v 2:34 | Richelle Mead |  VA2, Mrazivý polibek
Jenže tady bylo na ní, aby konverzovala s vyšší královskou
společností, a já byla zvědavá, jak se jí to bude dařit. Byla
dokonalá, uhlazená a zdvořilá. Každý s ní chtěl promluvit a ona
vždycky přišla na tu správnou věc, kterou by měla říct.
Nepoužívala při tom nátlak, ale vyzařovalo z ní cosi, co k ní
přitahovalo pozornost. Možná to byl nějaký neuvědomělý
účinek éteru. Její kouzelné a přirozené charizma se projevilo
navzdory medikamentům. Zatímco dřív pro ni byly tyhle
společenské události stresující, teď je zvládala s lehkostí. Byla
jsem na ni pyšná. Většina rozhovorů probíhala v odlehčeném
duchu: všichni probírali módu, milostné životy královských atd.
Nikdo nechtěl kazit tu kouzelnou atmosféru konverzací
o Strigojích.
Po zbytek večera jsem se držela u Lissy. Říkala jsem si, že
tím vlastně trénuju na budoucnost, když ji všude následuju jako
tichý stín. Pravdou ale bylo, že jsem mezi tyhle lidi nezapadala,
a věděla jsem, že moje obvyklé vtípky by se tady nesetkaly
s úspěchem. Také jsem si bolestně uvědomovala, že jsem tu
jediná dhampýrka. Ano, byli tu i další dhampýři, ale ti jen dělali
svou práci strážců, přecházeli po stranách místnosti a sledovali
dění. Já tu byla jako host.
Lissa se prodírala davem a nakonec jsme se zastavily u malé
skupinky Morojů, kteří se bavili o něco hlasitěji než ostatní.
Jednoho z nich jsem poznala. Byl to ten kluk, kterého jsem
odtrhla od rvačky. Tentokrát na sobě neměl plavky, ale černý
smoking. Podíval se na nás, ale evidentně si mě nespojil s tím
včerejším incidentem. Přejel nás pohledem a pokračoval
v hádce. Nebylo žádným překvapením, že se bavili o ochraně
Morojů. On zastával názor, že by Morojové měli zaútočit na
Strigoje.
"Nerozumíte slovu sebevražda?" dotázal se jeden
z okolostojících mužů. Měl prošedivělé vlasy a hustý plnovous.
Na sobě měl také smoking, ale jeho mladší druh vypadal ve
smokingu rozhodně lépe. "Vycvičit Moroje na vojáky by
znamenalo konec naší rasy."
"To není žádná sebevražda," vykřikl ten mladší. "Je to
správná věc. Musíme se naučit postarat se o sebe sami. Naučit
se bojovat a používat v boji magii. To je naše největší výhoda,
kromě strážců samozřejmě."
160
"Ano, ale když máme strážce, další výhody
nepotřebujeme," prohlásil ten prošedivělý. "Naslouchal jste
nekrálovským. Ti nemají žádné svoje strážce, takže není divu,
že jsou tak vyděšení. To ale není důvod, proč bychom měli
vytáhnout do boje a riskovat svoje životy."
"Tak to nedělejte," ozvala se náhle Lissa. Promluvila tiše,
ale všichni v té malé skupince zmlkli a zadívali se na ni. "Když
se bavíte o tom, že by se Morojové měli naučit bojovat, zní to,
jako byste tím mínili buď všechno, nebo nic. Tak to ale není.
Když nechcete bojovat, tak nemusíte. Naprosto to chápu." Ten
chlap se zatvářil, že se mu trochu ulevilo. "Jenže to jde jen
proto, že se můžete spolehnout na svoje strážce. To spousta
Morojů nemůže. A pokud se chtějí učit sebeobranu, pak
nevidím důvod, proč jim v tom bránit."
Mladší z mužů se zatvářil vítězoslavně. "Vidíte?"
"To není tak jednoduché," bránil se dál šedovlasý. "Kdyby
šlo jenom o to, že se vás pár bláznů chce nechat zabít, tak
dobrá. Běžte a udělejte to. Ale kde se chcete naučit těm
takzvaným bojovým dovednostem?"
"Magii se učíme ovládat sami. A fyzickému boji nás můžou
naučit strážci."
"Opravdu? Teď už chápu, kam tím míříte. My, co se
nezúčastníme vaší sebevražedné mise, budeme oloupeni o své
strážce, protože je budete potřebovat, aby vycvičili tu vaši
pochybnou armádu."
Mladík se zamračil nad slovem pochybná a já uvažovala,
jestli tu budou svištět vzduchem pěsti. "Dlužíte nám to."
"Ne, nedluží," prohlásila Lissa.
Opět se k ní stočily zmatené pohledy. Tentokrát na ni
triumfálně pohlédl ten šedovlasý. Ten mladší byl vzteky celý
rudý.
"Strážci jsou tím nejlepším, co k boji máme."
"To ano," souhlasila. "Ale to vám nedává právo odvést je
od jejich povinností." Šedovlasý už zuřil.
"Tak jak se máme naučit bojovat?" chtěl vědět mladík.
"Stejně jako strážci," oznámila mu Lissa. "Jestli se chcete
naučit bojovat, běžte na akademie. Učte se a trénujte stejně jako
novicové. Takhle byste nemuseli brát strážce z aktivní ochrany.
Na akademiích je bezpečno a strážci se tam beztak zaměřují na
161
výuku studentů." Zamyšleně se odmlčela. "Můžete začít
s výukou sebeobrany i u Morojů, kteří už studují."
Upřely se na ni ohromené pohledy, včetně toho mého. Bylo
to elegantní řešení a všichni si to uvědomovali. Sice by se to asi
nesetkalo se stoprocentním souhlasem, ale většina by jistě byla
pro, neboť toto řešení by neuškodilo žádné straně. Bylo to
jednoduše geniální. Morojové na ni zírali s fascinací a úžasem.
Najednou začali mluvit všichni najednou, nadšení tím
nápadem. Zatáhli Lissu do vášnivé debaty o jejím plánu.
Nenápadně jsem se přesouvala na kraj té debatující skupinky,
což mi vyhovovalo. Pak jsem se dala na ústup a přesunula se do
kouta ke dveřím.
Cestou jsem prošla kolem servírky s podnosem plným
lahůdek. Pořád jsem měla hlad, a tak jsem si pokrmy
podezíravě prohlížela. Nic tam ale nevypadalo jako paštika ze
včerejška. Ukázala jsem na cosi, co vypadalo jako dušené maso.
"Nejsou to husí játra?" zeptala jsem se.
Servírka jen zavrtěla hlavou. "Pankreas."
To znělo zajímavě. Natáhla jsem se pro kousek.
"Je to slinivka," ozval se za mnou hlas. Nadskočila jsem.
"Co?" vyjekla jsem. Servírka považovala moje zděšení za
odmítnutí, a tak se vydala nabízet dál.
Adrian Ivaškov na mě koukal, evidentně potěšen sám sebou.
"Děláš si srandu?" zeptala jsem se. "Pankreas je slinivka?"
Nevím, proč mě to vlastně šokovalo. Morojové konzumují krev,
tak proč ne vnitřnosti? Znechuceně jsem se otřásla.
Adrian pokrčil rameny. "Je to vážně delikatesa."
S výrazem odporu jsem zavrtěla hlavou. "No jo. Boháči
vymýšlejí kraviny."
Zatvářil se pobaveně. "Co tady vůbec děláš, malá
dhampýrko? Sleduješ mě?"
"Jasně že ne," zamračila jsem se. Jako vždycky byl
dokonale oblečen. "Po tom maléru, do kterýho jsi nás ráno
dostal, bych tě asi těžko sledovala."
Obdařil mě jedním ze svých provinilých úsměvů. Ačkoli mi
ten kluk lezl na nervy, přesto mě k němu cosi táhlo. Co to
jenom je?
"No já nevím," utahoval si ze mě. Teď se choval docela
normálně, po divném chování, které předvedl ráno ve svém
162
pokoji, už nebylo ani stopy. A navíc ve smokingu vypadal
mnohem líp než kterýkoli jiný chlap široko daleko. "Potkáváme
se totiž docela často, že? Teď je to, tuším, popátý? Začíná to
vypadat podezřele. Ale neboj. Tvému příteli to nepovím.
Žádnému z nich."
Otevřela jsem pusu, abych začala protestovat, ale vtom mi
došlo, že mě předtím viděl s Dimitrijem. Odmítala jsem
zčervenat. "Mám jenom jednoho. Ten je něco jako přítel. No,
možná už ne. A stejně není co komu povídat. Ani se mi
nelíbíš."
"Ne?" podivil se Adrian a nepřestával se usmívat. "Tak proč
ses navoněla parfémem ode mě?"
Tentokrát už jsem opravdu zčervenala. O krok jsem couvla.
"Nenavoněla."
Rozesmál se. "Samozřejmě, že ano. Když jsi odešla,
spočítal jsem ty krabičky. Navíc ho teď na tobě cítím. Je to
hezká vůně. Ostrá…, ale přesto sladká - ty jsi v hloubi duše
určitě taky taková. A víš, žes ten parfém použila správně? Jen
trošku, ale ne tolik, aby přehlušil tvou přirozenou vůni."
Způsob, jakým pronesl slovo "vůni", mi připadal až obscénní.
Královští Morojové mě občas znervózňovali, ale chytráci,
co se do mě trefují, nikdy. S takovými jsem se vypořádávala
denně. Setřásla jsem svou plachost a vzpomněla si, kdo jsem.
"Hele," prohlásila jsem a hodila si vlasy dozadu. "Měla
jsem právo si jeden nechat. Nabízels mi je. Ale pleteš se v tom,
když si myslíš, že to něco znamená. Neznamená. Tak akorát, že
by sis měl dávat bacha na to, abys nerozfofroval všechny svý
prachy."
"Lidi, Rose Hathawayová si zahrává." Odmlčel se a od
procházejícího číšníka si vzal sklenku šampaňského. "Dáš si
taky?"
"Já nepiju."
"Správně." Adrian mi stejně vrazil do ruky skleničku, vzal
si druhou pro sebe a mávl na číšníka, aby odešel. Měla jsem ten
dojem, že to asi ten večer nebude jeho první sklenička. "Tak.
Vypadá to, že naše milá Vasilisa zahnala mýho tátu do kouta."
"Tvýho…" Ohlédla jsem se po skupince, kterou jsem před
chvilkou opustila. Šedovlasý tam pořád stál a divoce
gestikuloval. "To je tvůj táta?"
163
"Aspoň máma to tvrdí."
"A ty s ním souhlasíš? Taky myslíš, že když budou
Morojové bojovat, bude to pro ně sebevražda?"
Adrian pokrčil rameny a znovu se napil. "Vlastně na to
žádný názor nemám."
"To snad není možný. Jak to, že se k něčemu nepřikloníš?"
"Nevím, neuvažuju o tom. Mám na práci lepší věci."
"Jako lepit se na mě a na Lissu," zabručela jsem. Pořád
jsem chtěla zjistit, co vlastně dělala u něj v pokoji.
Opět se usmál. "Říkám ti, že to ty sleduješ mě."
"Jasně, jasně, potkali jsme se pětkrát…" Zarazila jsem se.
"Pětkrát?"
Přikývl.
"Ne, viděli jsme se jen čtyřikrát." Volnou rukou jsem začala
naše setkání počítat. "Ten první večer, pak v lázních, potom,
když jsem přišla za tebou na pokoj, a teď."
Tajnůstkářsky se na mě usmál. "Když to říkáš."
"To teda říkám…" Hlas mi selhal. Skutečně jsem
s Adrianem mluvila ještě jednou. Tak trochu. "Nemůžeš přece
myslet…"
"Co?" V očích mu blýsklo zvědavostí. Působilo to spíš
nadějně než drze.
Polkla jsem, když jsem si vybavila svůj sen. "Nic." Aniž
bych o tom uvažovala, napila jsem se šampaňského. Přes celou
místnost jsem zachytila Lissiny pocity. Klidné a spokojené.
Dobře.
"Proč se usmíváš?" otázal se Adrian.
"Protože Lissa zpracovává ten dav."
"To mě nepřekvapuje. Ona patří k těm lidem, co okouzlí,
koho chtějí, teda pokud se snaží. Zabírá to dokonce i na lidi, co
ji nesnášejí."
Křivě jsem na něj pohlédla. "Tenhle pocit mám, když se
bavím s tebou."
"Ale nedá se říct, že bys mě nesnášela," poznamenal a dopil
svou sklenku. "To rozhodně ne."
"Ale ani tě nemám ráda."
"Tak to říkej dál." Přistoupil ke mně, ale nebylo v tom nic
výhrůžného, jen byl teď prostor mezi námi intimnější. "Já to
přežiju."
164
"Rose!"
Vzduch prořízl pronikavý hlas mojí matky. Několik lidí
v doslechu pohlédlo jejím směrem. Moje matka se vmžiku
ocitla u nás a tyčila se tam v celé své výši sto padesáti
centimetrů. Zuřila.
165
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama