VA2-Mrazivý polibek,19.kapitola 2/2

6. ledna 2013 v 3:08 | Richelle Mead |  VA2, Mrazivý polibek
šarlatovou košilí. Oči měl tak tmavé, že bez toho červeného
kroužku by vůbec nebylo jasné, kde mu končí zornice a začíná
duhovka.
Jeden z našich hlídačů do mě tvrdě strčil, ačkoli jsem byla
zticha. Střelil pohledem po Strigojovi. "Chcete, abych jí dal
roubík?"
Náhle jsem si uvědomila, že se na židli krčím a podvědomě
se snažím být od něj co nejdál. On si toho také všiml a usmál
se, aniž by odhalil zuby.
"Ne," odpověděl. Hlas mě hedvábný a hluboký. "Rád bych
si vyslechl, co nám poví." Povytáhl na mě obočí. "Prosím. Do
toho."
Polkla jsem.
"Ne? Nemáš co říct? Dobře. Kdyby tě něco napadlo, beze
všeho se ozvi."
"Izajáši," vykřikla ta žena. "Proč je tady držíš? Proč jsi
prostě nekontaktoval ostatní?"
"Eleno, Eleno," povzdechl Izajáš. "Buď hodná. Nenechám
si ujít možnost pobavit se s dvěma Moroji a…" Zezadu
přistoupil k mé židli a zvedl mi vlasy. Otřásla jsem se. Pak si
prohlížel i Masonův a Eddieho krk. "… a s třemi nekrvavými
dhampýry." Pronesl ta slova skoro až šťastně. Uvědomila jsem
si, že se nám díval na krky proto, že hledal tetování strážců.
Pak Izajáš přešel k Mie a Christianovi a s jednou rukou
v bok si je pozorně prohlížel. Mia se mu podívala do očí jen
krátce a pak uhnula pohledem. Christian se evidentně hrozně
bál, ale přesto Strigojův pohled opětoval. Byla jsem na něj hrdá.
"Eleno, podívej na ty oči." Elena došla k němu a stoupla si
vedle něj. "Světle modré. Jako led. Jako akvamarín. Tohle se
v jiných než královských rodech příliš často nevyskytuje.
Badicovi. Ozerovi. Občas Zeklosovi."
"Ozera," prohlásil Christian a bylo vidět, že se moc snaží,
aby do jeho hlasu neprosákl strach.
Izajáš naklonil hlavu na stranu. "Opravdu? Nejsi přece…"
Sklonil se blíž k Christianovi. "Ale věk odpovídá… a ty
vlasy…" Usmál se. "Syn Lucase a Moiry?"
Christian nic neřekl, ale z jeho výrazu bylo patrné, že to
potvrdil.
191
"Znal jsem tvoje rodiče. Byli to vynikající lidé.
Nepřekonatelní. Jejich ztráta je ohromná škoda, ale… odvážil
bych se říct, že si to zavinili sami. Já jim říkal, aby se pro tebe
nevraceli. Bylo by plýtváním probudit tě tak malého. Oni ale
tvrdili, že si tě jen vezmou k sobě a probudí tě, až budeš starší.
Varoval jsem je, že to bude katastrofa, jenže…" Elegantně
pokrčil rameny. Termínem "probuzení" označovali Strigojové
mezi sebou proměnu. Znělo to jako nějaký náboženský
prožitek. "Neposlechli a potkal je strašlivý osud."
Christianovi v očích blýskla temná a hluboká nenávist.
Izajáš se znovu usmál.
"Je dojemné, žes ke mně po tak dlouhé době našel cestu.
Možná, že nakonec přece jen dokážu jejich sen zrealizovat."
"Izajáši," vložila se do toho Elena. Každé její slovo znělo
jako kňourání. "Zavolej ostatní…"
"Přestaň mi rozkazovat!" Izajáš ji popadl za rameno
a odstrčil ji. Přeletěla celou místnost a málem proletěla zdí. Na
poslední chvíli stačila vymrštit ruku a náraz trochu zpomalit.
Strigojové mají lepší reflexy než dhampýři, a dokonce i než
Morojové. Tenhle náraz ji zastihl nepřipravenou. Odstrčil ji jen
lehce, ale stejně to byla rána jako od menšího auta.
Tohle jen potvrdilo mou domněnku, že Izajáš patří do jiné
kategorie. Byl mnohem silnější než ona. Byla pro něj jako
moucha, kterou může kdykoli rozplácnout. Síla Strigojů narůstá
s jejich věkem - a samozřejmě se spotřebou morojské a méně
účinné dhampýrské krve. Tenhle chlap nebyl jen starý, on byl
prastarý. A za léta svého života vypil spoustu krve. Elena
zkřivila obličej hrůzou. Chápala jsem její strach. Strigojové se
často stavěli proti sobě. Klidně by jí mohl utrhnout hlavu,
kdyby chtěl.
Nahrbila se a uhnula jeho pohledu. "O-omlouvám se,
Izajáši."
Izajáš si urovnal košili, která vůbec nebyla pomačkaná.
Stejně jako předtím promluvil chladným hlasem. "Zjevně
k tomu máš co říct, Eleno, a já uvítám, když se vyjádříš
civilizovaně. Tak co myslíš, že bychom měli udělat s těmi
štěňaty?"
"Měl bys - totiž myslím, že bychom je měli hned zabít.
Hlavně ty Moroje." Evidentně se snažila nekňourat
192
a nerozčilovat ho. "Nebo… chceš uspořádat další večeři? To je
ale naprostá marnotratnost. Museli bychom se podělit a ty víš,
jak jsou ostatní nevděční. To jsou vždycky."
"Nechci z nich udělat večeři," prohlásil blahosklonně.
Večeři? "Ale ani je nezabiju. Ty jsi ještě mladá, Eleno. Myslíš
jen na okamžité uspokojení. Až budeš tak stará jako já, nebudeš
tak… netrpělivá."
Když se nedíval, obrátila oči v sloup.
Otočil se a přejel pohledem mě, Masona a Eddieho. "Ale
obávám se, že vy tři zemřete. Tomu se nevyhnete. Rád bych
řekl, že je mi to líto, ale není. Tak už to na světě chodí.
Nicméně máte na vybranou, jakou smrtí zemřete, a to závisí na
vašem chování." Spočinul pohledem na mně. Opravdu jsem
nechápala, proč zrovna mě považují za největšího potížistu. No,
možná že opravdu jsem. "Někteří z vás zemřou bolestivější
smrtí než ostatní."
Na Masona a Eddieho jsem se nemusela ani podívat, aby mi
bylo jasné, že mají stejný strach jako já. Eddie dokonce
pofňukával.
Izajáš se okamžitě otočil na podpatku jako voják a zadíval
se na Miu a Christiana. "Vy dva máte štěstí. Zemře jen jeden
z vás. Ten druhý bude žít ve slavné nesmrtelnosti. Dokonce
budu tak hodný, že ho vezmu pod svá ochranitelská křídla, než
bude o něco starší. Takový jsem dobrodinec."
Nemohla jsem si pomoct a vyprskla jsem smíchy.
Izajáš se otočil a zpražil mě pohledem. Zmlkla jsem
a čekala, že mě hodí přes celou místnost jako Elenu. Ale
neudělal nic, než že na mě zíral. To stačilo. Srdce mi divoce
bušilo a v očích mě pálily slzy. Styděla jsem se za svůj strach.
Chtěla jsem být jako Dimitrij. Možná dokonce jako moje
matka. Po dlouhé napjaté chvíli se Izajáš obrátil zase
k Morojům.
"Jak už jsem řekl, jeden z vás bude probuzen a bude žít
navěky. Ale já vás neprobudím. Musíte se k tomu rozhodnout
dobrovolně a udělat to sami."
"Ani náhodou," prohlásil Christian. Do těch slov dal tolik
sarkasmu a odporu, kolik jen dokázal. Přesto ale bylo všem
jasné, že je strachy bez sebe.
193
"Ach, jak miluju ducha Ozerů," poznamenal pobaveně
Izajáš. Podíval se na Miu a jeho rudě orámované oči se
zaleskly. Strachy ucukla. "Ale nedovol mu, aby tě zastínil, má
drahá.
I v obyčejné krvi je síla. Rozhodl jsem se následovně."
Ukázal na nás dhampýry. Jeho pohled úplně mrazil a měla jsem
dojem, že jsem z něj ucítila závan rozkladu. "Pokud chceš žít,
jediné, co musíš udělat, je zabít jednoho z těch tří." Otočil se
zase k Morojům. "To je vše. Není to vůbec hrozné. Stačí jen říct
jednomu z těchto džentlmenů, že to chceš udělat, a oni tě pustí.
Pak se ze své oběti napiješ a budeš probuzena jako jedna z nás.
Kdo z vás dvou se k tomu odhodlá první, bude volný. Ten
druhý poslouží mně a Eleně za večeři."
V místnosti zavládlo ticho.
"Ne," řekl Christian. "V žádným případě nezabiju nikoho ze
svých kamarádů. Je mi jedno, co uděláš. Klidně umřu první."
Izajáš ledabyle mávl rukou. "Je snadné být statečný, když
nemáš hlad. Zkus být pár dní bez potravy… a uvidíš, že ti tři ti
začnou připadat velice chutní. A to vskutku jsou. Dhampýři
jsou delikatesa. Někteří je dokonce mají radši než Moroje,
a ačkoli já tento názor nesdílím, rozmanitost chutí určitě
ocením."
Christian se zamračil.
"Nevěříš mi?" ušklíbl se Izajáš. "Pak mi dovol, abych ti to
dokázal." Přešel zase k nám. Došlo mi, co se chystá udělat,
a promluvila jsem, aniž bych si to pořádně promyslela.
"Použij mě," vyhrkla jsem. "Napij se ze mě."
Izajášův samolibý výraz na okamžik znejistěl. Obočí mu
vyjelo nahoru. "Nabízíš se dobrovolně?"
"Už jsem to dělala. Nechala jsem Moroje, aby ze mě pili.
Nevadí mi to. Líbí se mi to. Nech ostatní na pokoji."
"Rose!" vykřikl Mason.
Nebrala jsem ho na vědomí a jenom úpěnlivě hleděla na
Izajáše. Nechtěla jsem, aby ze mě pil. Už z toho pomyšlení se
mi dělalo špatně. Ale už jsem s tím měla zkušenosti, tak bych
byla radši, kdyby pil ze mě a ušetřil Masona a Eddieho.
Když si mě měřil, z jeho výrazu jsem nedokázala nic vyčíst.
Asi na vteřinu jsem myslela, že to udělá, ale nakonec zavrtěl
hlavou.
194
"Ne. Tebe ne. Tebe ještě ne."
Kousek popošel a zastavil se před Eddiem. Škubla jsem
svýma spoutanýma rukama tak silně, až se mi pouta bolestivě
zaryla do kůže. Nepovolila. "Ne! Nech ho!"
"Ticho," štěkl Izajáš, aniž by se na mě podíval. Jednu ruku
položil Eddiemu na tvář. Ten se celý třásl a bledl. Myslela jsem,
že snad omdlí hrůzou. "Můžu to udělat lehce, nebo bolestivě.
Vše závisí na tvém mlčení."
Chtěla jsem křičet, vynadat Izajášovi do různých jmen
a vyhrožovat mu. Jenže jsem nemohla. Očima jsem těkala po
místnosti v naději, že snad objevím nějaký východ, ale už jsem
to tu prohlížela poněkolikáté. Nic tu nebylo. Jen holé bílé zdi.
Žádná okna. U jediných dveří stál hlídač. Byla jsem stejně
bezmocná jako ve chvíli, kdy nás zatáhli do dodávky. Bylo mi
do breku, spíš ale z beznaděje než ze strachu. Co bych to byla
za strážkyni, kdybych nedokázala ochránit svoje kamarády?
Ale navenek jsem se chovala klidně. Izajáš se zatvářil
spokojeně. Fosforeskující osvětlení dodávalo jeho pleti
nezdravý šedý nádech a zdůrazňovalo jeho černé kruhy pod
očima. Chtěla jsem ho praštit.
"Dobře," usmál se na Eddieho a přidržel jeho obličej
u svého tak, že se vzájemně dívali do očí. "Nebudeš se bránit,
že ne?"
Jak už jsem říkala, Lissa byla dobrá v nátlaku. Ale tohle by
nedokázala. Během vteřiny se Eddie začal usmívat.
"Ne. Nebudu se bránit."
"Dobře," zopakoval Izajáš. "Dobrovolně mi nastavíš krk, že
ano?"
"Samozřejmě," odvětil Eddie a naklonil hlavu na stranu.
Izajáš k němu sklonil rty a já se odvrátila. Radši jsem se
zadívala na zem, tohle jsem vidět nechtěla. Slyšela jsem
Eddieho vydat tiché šťastné zasténání. Pití samo o sobě bylo
relativně tiché - žádné srkání ani chlemtání.
"Tak."
Když Izajáš znovu promluvil, podívala jsem se na něj. Ze
rtů mu skapávala krev, tak si je olízl. Ránu na Eddieho krku
jsem neviděla, ale předpokládala jsem, že bude hrozná a krvavá.
Mia a Christian to pozorovali s očima vykulenýma strachem
195
a fascinací. Eddieho zrak byl zastřený, šťastný a zdrogovaný od
endorfinů i od nátlaku.
Izajáš se narovnal a usmál se na Moroje, při čemž si
olizoval ze rtů poslední zbytky krve. "Vidíte?" pověděl jim
a vykročil ke dveřím. "Je to takhle jednoduché."
196
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama