VA2-Mrazivý polibek,2.Kapitola(3/3)

5. ledna 2013 v 7:05 | Richelle Mead |  VA2, Mrazivý polibek
Lissa je moje nejlepší kamarádka, ale nechtěla jsem, aby
věděla, jak mě to vyděsilo a rozzuřilo. Chtěla jsem být
nelítostná.
"Je mi fajn," procedila jsem skrz zuby.
"Jaký to bylo?" vyptával se Christian. Z jeho hlasu
zaznívala zvědavost, ale i provinění - jako kdyby si
uvědomoval, že není správné ptát se na tak děsivou věc. Jenže
si nemohl pomoct. Impulzivní jednání byla jedna věc, kterou
jsme měli společnou.
"Bylo to…" Zavrtěla jsem hlavou. "Nechci o tom mluvit."
Christian už se nadechoval k přemlouvání, ale Lissa ho
jednou rukou pohladila po hladkých černých vlasech. To něžné
gesto ho umlčelo. Na chvilku zavládlo trapné ticho. Četla jsem
Lisse myšlenky, takže jsem věděla, že je na ty novinky strašně
zvědavá.
"Říkají, že tohle udělá o svátcích pěkný chaos
v návštěvách," prohlásila po chvíli. "Christianova teta se sem
chystá, ale většina lidí teď nechce cestovat. A taky chtějí, aby
jejich děti zůstaly tady, v bezpečí. Bojí se, že tahle skupina
Strigojů může zaútočit kdekoli."
Takové důsledky útoku mi zatím vůbec nedocházely. Do
Vánoc zbýval jen asi týden. Tou dobou většina Morojů cestuje.
Studenti jezdí domů za rodiči, rodiče zase za dětmi do
kampusu.
"To znamená, že spousta rodin se o svátcích nesejde,"
zamumlala jsem.
"A taky to překazí královský sešlosti," poznamenal
Christian. Jeho vážné rozpoložení netrvalo dlouho. "Víte, jak to
vypadá touhle dobou - vždycky spolu soupeří, kdo uspořádá
bombastičtější oslavu. Teď nebudou vědět, co dělat."
To bylo jasné. Můj život byl hlavně o bojování, ale
Morojové taky bojovali - především s urozenými
a královskými. Sváděli své vlastní bitvy a za zbraně měli slova
a politická spojenectví. Já tedy preferuju přímější způsoby boje,
jako třeba kopy a údery. Lissa s Christianem se nejspíš
dostanou do problémů. Oba pocházejí z královských rodin, což
znamená, že na ně budou upírat pozornost jak lidi z Akademie,
tak mimo ni.
29
Pro ně to je ještě horší než pro většinu královských Morojů.
Christianova rodina žije ve stínu, který na ni vrhli jeho rodiče.
Úmyslně se stali Strigoji a vyměnili tak magii a morálku za
nesmrtelnost a zabíjení druhých. Už jsou mrtví, jenže ani tak
Christianova rodina není právě důvěryhodná. Všichni si myslí,
že z Christiana se taky kdykoli může stát Strigoj. Jeho drsnost
a černý humor mu nijak nepomáhají, aby je přesvědčil o opaku.
Na Lissu se zase všichni zaměřují proto, že je poslední žijící
členkou své rodiny. V žádném jiném Morojovi nekoluje dost
krve Dragomirů na to, aby se mohl pyšnit jejich jménem. Její
budoucí manžel by s největší pravděpodobností měl mít nějaké
předky mezi Dragomiry, aby se z jejich dětí stali pokračovatelé
rodu. Jenže teď byla Lissa jediná, což z ní dělalo skoro až
celebritu.
Jak jsem o tom uvažovala, vzpomněla jsem si na varování
napsané na zrcadle. Zvedl se mi žaludek. Znovu se ve mně
vzedmula vlna hněvu a zoufalství, ale rozhodla jsem se
přehlušit je vtipkováním.
"Měli byste se snažit řešit problémy po našem. Vám
královským by taky prospělo tu a tam někomu jednu vrazit."
Lissa i Christian se tomu zasmáli. Podíval se na ni
s úsměvem, který odhalil jeho špičáky. "Co myslíš? Vsadím se,
že bych tě přepral, kdyby to bylo jeden na jednoho."
"O tom si můžeš nechat leda tak zdát," utahovala si z něj.
Její nepříjemné pocity trochu polevily.
"Vlastně se mi o tom už zdálo," prohlásil a zadíval se jí do
očí.
Z jeho hlasu zaznívala smyslnost, která jí zrychlovala tep.
Pocítila jsem bodnutí žárlivosti. Celý život jsme byly nejlepší
kamarádky. Dokážu číst její myšlenky. Faktem ale bylo, že
nedílnou součástí jejího světa teď byl Christian, který hrál roli,
jakou já bych hrát nikdy nemohla. Stejně tak on by se nikdy
nemohl stát součástí mého spojení s Lissou. Oba jsme se s tím
tak nějak smířili, ale ani jednomu z nás se nelíbilo, že se
musíme dělit o její pozornost. Občas se zdálo, že příměří, které
jsme zachovávali pro její dobro, je tenké jako list papíru.
Lissa mu přejela rukou po tváři. "Chovej se slušně."
"Chovám se slušně," ujistil ji trochu ochraptělým hlasem.
"Občas. Někdy ale nechceš, abych…"
30
S povzdechem jsem se zvedla. "Bože. Radši už vás nechám
o samotě."
Lissa zamrkala a odvrátila zrak od Christiana. Najednou
vypadala, že se cítí trapně.
"Promiň," zamručela. Tváře jí trochu zčervenaly. Jelikož
byla bledá jako většina Morojů, dodávalo jí to na kráse. Ne že
by to potřebovala. "Nemusíš nikam chodit…"
"Ne, to je v pohodě. Padám únavou," oznámila jsem jí.
Christian nevypadal, že by ho můj odchod nějak mrzel.
"Uvidíme se zítra."
Otočila jsem se, ale Lissa za mnou ještě zavolala: "Rose?
Určitě… Určitě jsi v pořádku? Po tom všem, co se stalo?"
Zadívala jsem se do jejích nefritově zelených očí. Tvářila se
tak ustaraně, až se mi z toho svíralo srdce. I když jsem osobou,
která je jí na světě nejbližší, nechci, aby se ona strachovala
o . Moje práce je udržet ji v bezpečí. Ona by si neměla lámat
hlavu, jak mě ochránit - obzvlášť když mají teď Strigojové
dlouhý seznam královských, které touží zlikvidovat.
Obdařila jsem ji kyselým úsměvem. "Jsem v pohodě.
Nemáte si s čím dělat starosti, teda krom toho, abyste ze sebe
nestrhali hadry, než stihnu zmizet."
"V tom případě bys už měla jít," prohlásil suše Christian.
Šťouchla do něj loktem a já obrátila oči v sloup. "Dobrou,"
rozloučila jsem se.
Jakmile jsem se k nim otočila zády, usmívat jsem se
přestala. S těžkým srdcem jsem se vrátila na svou kolej a jen
jsem doufala, že se mi nebude zdát o Badicových.
31
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama