VA2-Mrazivý polibek,23.kapitola 3/3

6. ledna 2013 v 3:19 | Richelle Mead |  VA2, Mrazivý polibek
Kývla. "Jo. Skoro pořád v sobě něco má."
"V noci ale nejspíš ne…, proto se mnou dokáže mluvit ve
snech."
"Teda, to bych taky chtěla umět," povzdechla.
"Třeba se to jednou naučíš. Hlavně ať se z tebe během toho
učení nestane alkoholička."
"To určitě ne," ujistila mě. "Ale učit se budu. Rose, ještě
nikdo, kdo byl zaměřený na éter, to nedokázal - teda kromě
svatýho Vladimíra. A já se budu učit jako on. Naučím se s tím
zacházet a nedopustím, aby mi to ublížilo."
S úsměvem jsem se dotkla její ruky. Měla jsem v ni
absolutní důvěru. "Já vím."
Většinu večera jsme prokecaly. Rozloučily jsme se, až když
nastal čas na můj večerní trénink s Dimitrijem. Cestou do
tělocvičny jsem přemítala o něčem, co mě už nějakou dobu
trápilo. Přestože útočné skupiny Strigojů čítaly hodně členů,
strážci potvrdili, že jejich vůdcem byl Izajáš. To ale přece
neznamená, že by se v budoucnu nemohly objevit další hrozby.
Všichni jsou ale toho názoru, že chvíli potrvá, než se Strigojové
vzpamatují a znovu sešikují.
Nemohla jsem si pomoct a pořád jsem myslela na ten
seznam královských rodin podle velikosti, který jsem objevila
v tunelu ve Spokane. A Izajáš jmenovitě zmínil Dragomiry.
Věděl, že jich moc nezbylo, a nemohl se dočkat, až s tímhle
rodem skoncuje. Jistě, teď už je Izajáš po smrti…, ale nejsou
náhodou další Strigojové, co mají stejný nápad?
Zavrtěla jsem hlavou. S tím jsem si teď nechtěla lámat
hlavu. Ne dnes. Pořád jsem se z toho všeho ještě tak docela
nevzpamatovala. Tohle budu řešit později.
Vlastně jsem ani nevěděla jistě, jestli dneska cvičení máme,
ale stejně jsem zašla do šatny. Převlékla jsem se a došla do
tělocvičny. V přilehlé místnosti jsem našla Dimitrije, začteného
do jednoho z těch westernových románů, které tolik miloval.
Když jsem vešla, vzhlédl. Posledních pár dní jsem ho moc
nevídala, takže jsem předpokládala, že je asi pořád s Tašou.
"Myslel jsem si, že bys mohla přijít," prohlásil a založil si
knihu.
"Vždyť je čas na trénink."
231
Zavrtěl hlavou. "Ne. Dneska žádný trénink. Pořád se ještě
zotavuješ."
"Podle lékařských záznamů už jsem zdravá. Klidně můžu
cvičit." Do svého prohlášení jsem se snažila vložit tolik
hrdinství typické Rose Hathawayové, kolik jsem jen svedla.
Dimitrij mi na to ale neskočil. Pokynul k židli vedle sebe.
"Posaď se, Rose."
Zaváhala jsem jen na chviličku, ale pak jsem si sedla. Se
svou židlí se posunul tak, že jsme teď seděli přímo naproti sobě.
Srdce mi poskočilo, když jsem se zadívala do těch jeho
nádherných tmavých očí.
"Nikdo se nepřenese lehce přes prvního…, první Strigoje,
které zabije. Přestože se jedná o Strigoje, technicky vzato jsi
někoho připravila o život. Je těžké se s tím vyrovnat. A po tom
všem, čím sis prošla…" Povzdechl a natáhl se, aby mě vzal za
ruku. Jeho prsty byly stejné, jak jsem si je pamatovala - dlouhé
a silné, mozolnaté za roky trénování. "Když jsem tě viděl…,
když jsme tě objevili v tom domě…, nedovedeš si představit, co
jsem cítil."
Polkla jsem. "Co… co jsi cítil?"
"Byl jsem zničený…, nešťastný. Tys sice byla naživu, ale
vypadalas… Myslel jsem, že už se z toho nedostaneš. A trhalo
mě na kusy, když jsem si pomyslel, že jsi tak mladá a už se ti
stalo tohle." Stiskl mi ruku. "Dostaneš se z toho - teď už to vím
a jsem rád. Ale duchem jsi zatím pořád nepřítomná. Nikdy není
lehké ztratit někoho, na kom ti záleží."
Sklopila jsem zrak a prohlížela si podlahu. "Je to moje
vina," vypravila jsem ze sebe přiškrceně.
"Hmm?"
"Mason. Že ho zabili."
Nemusela jsem se na Dimitrije ani podívat a stejně mi bylo
jasné, že se tváří soucitně. "Ale ne, Rozo. Jenom ses
v některých věcech špatně rozhodla… Když jsi zjistila, že
zmizel, měla jsi to povědět ostatním. Ale sobě to nemůžeš dávat
za vinu. Tys ho nezabila."
Upřela jsem na něj oči, které se mi začínaly lesknout slzami.
"Ale je to, skoro jako bych ho zabila. Odjel tam kvůli mně -
byla to moje vina. Pohádali jsme se… a já mu řekla o Spokane,
i když jsem ti slíbila, že to nikomu nepovím…"
232
Z jednoho oka mi stékala slza. Tohle se už vážně musím
naučit ovládat. Dimitrij, stejně jako moje máma, mi setřel slzu
z tváře.
"To si nemůžeš vyčítat," oznámil mi. "Můžeš tak
maximálně litovat svých rozhodnutí a přát si, abys to bývala
udělala jinak, ale koneckonců to bylo i Masonovo rozhodnutí.
On si to vybral. Nakonec udělal, co chtěl, a na tvé původní roli
v tom všem stejně nezáleželo." Uvědomila jsem si, že když se
pro mě Mason vrátil, udělal to proto, že ke mně něco cítil. To
bylo přesně to, čeho se vždycky obával Dimitrij - že
kdybychom spolu měli nějaký vztah, ohrozilo by to nás
i Moroje, kterého bychom chránili.
"Kéž bych tam tak dokázala…, nevím, něco udělat…"
Zamrkala jsem, abych rozehnala další slzy, a odtáhla ruce
od Dimitrije. Radši jsem se zvedla, než bych stihla říct něco
hloupého.
"Měla bych jít," řekla jsem. "Dej mi vědět, až budeš chtít
zase začít s tréninkem. A díky…, že sis se mnou promluvil."
Začala jsem se sbírat k odchodu, když vtom náhle
promluvil. "Ne."
Ohlédla jsem se. "Co?"
Zadíval se mi do očí a proběhlo mezi námi cosi vřelého
a krásného.
"Ne," zopakoval. "Řekl jsem jí ne. Taše."
"A…" Zavřela jsem pusu dřív, než mi čelist stačila
spadnout až na zem. "Ale… proč? To byla příležitost, která se
naskytne jednou za život. Mohls mít dítě. A ona…, no, víš, jak
tě žrala…"
Ve tváři se mu mihl náznak úsměvu. "Žrala. Žere. A právě
proto jsem musel její nabídku odmítnout. Nemohl bych jí
oplácet… Zkrátka bych jí nemohl dát to, co chce. Ne, když…"
Udělal pár kroků ke mně. "Ne když mám srdce jinde."
Málem jsem se znovu rozbrečela. "Ale tys vypadal, že po ní
taky jedeš. A mně jsi pořád říkal, že se chovám jako malá."
"Chováš se jako malá," prohlásil. "Protože jsi ještě mladá.
Ale znáš spoustu věcí, Rose. Věcí, které ani lidi starší než ty
nikdy nepoznají. Ten den…" Okamžitě jsem věděla, o jakém
dni to mluví. Jak mě přitiskl ke zdi. "Mělas pravdu, jak jsi
233
říkala, že se taky musím ovládat. Nikdo jiný to nikdy neodhalil
- a to mě vyděsilo. Ty mě děsíš."
"Proč? Nechceš, aby se to někdo dozvěděl?"
Pokrčil rameny. "Je mi jedno, jestli se někdo dozví, že mám
problémy se sebeovládáním. Důležité je, že někdo…, že ty mě
natolik dobře znáš. Je to těžké, když ti někdo vidí přímo do
duše. Nutí tě to k tomu, aby ses otevřela. A byla zranitelná. Je
mnohem jednodušší být s někým, kdo je jen o málo víc než
normální kamarádka."
"Jako třeba Taša."
"Taša Ozerová je skvělá ženská. Je krásná a statečná.
Jenže…"
"Jenže tě nepřitahuje," dokončila jsem větu za něj.
Přikývl. "To jsem věděl už od začátku. Ale přesto jsem
toužil po vztahu. Věděl jsem, že to s ní bude snadné, že s ní
můžu odjet. Myslel jsem, že s ní na tebe zapomenu."
Totéž jsem si myslela já o Masonovi. "Ale nezapomněls."
"Ne. A to je… právě ten problém."
"Protože by bylo špatný, kdybychom byli spolu."
"Ano."
"Kvůli věkovýmu rozdílu."
"Ano."
"A hlavně kvůli tomu, že budeme Lissini strážci a musíme
se soustředit na ni - ne na sebe."
"Ano."
Chvilku jsem o tom uvažovala a pak jsem se mu podívala
do očí. "No," shrnula jsem to nakonec. "Vidím to tak, že zatím
nejsme Lissini strážci."
Obrnila jsem se před jeho odpovědí. Bylo mi jasné, že
přijde další lekce zenového myšlení. Cosi o vnitřní síle
a vytrvalosti, cosi v tom smyslu, že naše dnešní rozhodnutí
ovlivní budoucnost, nebo podobné nesmysly.
Ale namísto toho mě políbil.
Čas se zastavil. Natáhl ruce a orámoval mi obličej dlaněmi.
Sklonil se a otřel se svými rty o moje. Ze začátku by se to sotva
dalo nazvat polibkem, ale postupně jsme se začali líbat
doopravdy. Když se ode mě nakonec odtrhl, pak jen proto, aby
mě mohl políbit na čelo. Několik vteřin tam stál se rty
přitisknutými k mé kůži a pevně mě přitom objímal.
234
Přála jsem si, aby ta chvíle trvala věčně. Přestal mě objímat,
pohladil mě po vlasech a potom po tváři. Vykročil ke dveřím.
"Uvidíme se později, Rozo."
"Na dalším tréninku?" zeptala jsem se. "Totiž, budeme zase
trénovat, že jo? Určitě mě ještě chceš naučit spoustu věcí."
Zastavil se ve dveřích a s úsměvem se na mě zadíval. "Ano.
Spoustu věcí."
235
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peggie Peggie | Web | 6. ledna 2013 v 10:07 | Reagovat

tuhle kapitolu miluju :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama