VA2-Mrazivý polibek,3.kapitola (2/3)

6. ledna 2013 v 0:22 | Richelle Mead |  VA2, Mrazivý polibek
nevyřeší." Zavrtěla jsem hlavou. Určitě to muselo působit, jako
že to vzdávám. Znělo to tak logicky a opatrně. Skoro jako od
Dimitrije. "Ale beztak je to jedno, protože k ničemu takovýmu
nedojde. Takže bychom se spíš měli těšit na ten lyžák, co?"
Mason střídal nálady dost rychle, takže se ihned dostal do
svého původního bezstarostného rozpoložení. "Jasně. A ty by
ses měla rozpomenout, jak se lyžuje, protože tě tam hodlám
vytáhnout na sjezdovku, abys mi srazila hřebínek. Teda ne že
k něčemu takovýmu opravdu dojde."
Znovu jsem se usmála. "Chlapče, to bude smutný, až se
kvůli mně rozbrečíš. Už teď se cítím provinile."
Otevřel pusu, aby odpověděl něco chytrolínského, ale vtom
za mnou něco nebo někoho zahlédl. Otočila jsem se a uviděla
Dimitrije, jak k nám rázuje z opačné strany tělocvičny.
Mason mi vysekl galantní poklonu. "Tvůj pán a vládce.
Uvidíme se později, Hathawayová. Začni už plánovat svou
lyžařskou strategii." Otevřel dveře a zmizel do tmy. Připojila
jsem se k Dimitrijovi.
Stejně jako ostatní novicové dhampýři jsem polovinu
vyučování věnovala tréninku strážců. Byl to buď boj, nebo
učení o Strigojích a jak se jim bránit. Novicové měli někdy
cvičení i po vyučování. Každopádně já byla výjimka.
Pořád jsem si odpykávala trest za to, že jsem utekla
z Akademie svatého Vladimíra. Viktor Daškov představoval
pro Lissu příliš velké ohrožení. Jenže naše prodloužené
prázdniny se neobešly bez důsledků. Jelikož jsme byly pryč dva
roky, spoustu jsem toho zameškala a teď jsem to musela
všechno dohnat. Takže jsem měla trénink navíc před
vyučováním i po něm.
S Dimitrijem.
Vedení školy nevědělo, že se tím trénuju i v tom, jak se
vyhýbat pokušení. Ale když odhlédnu od toho, že mě Dimitrij
přitahuje, učila jsem se rychle. S jeho pomocí už jsem skoro
dohnala pokročilejší studenty.
Protože na sobě neměl kabát, bylo mi jasné, že dneska
budeme pracovat uvnitř, což pro mě byla dobrá zpráva. Venku
mrzlo. Ale tohle moje štěstí se nedalo srovnat s tím, co jsem
pocítila, když jsem uviděla, co umístil do jedné z místností na
cvičení.
35
U vzdálenější zdi stály figuríny, které vypadaly jako živé.
Žádné pytle vycpané slámou. Byli tam muži i ženy v normálním
oblečení, kůži měli z gumy a každý z nich měl jinou barvu
vlasů i očí. Tvářili se buď šťastně, nebo vyděšeně, nebo
naštvaně. S těmito figurínami už jsem dřív pracovala, používala
jsem je k nácviku kopanců a ran. Ale nikdy jsem u nich
nepoužívala to, co právě držel Dimitrij v ruce: stříbrný kůl.
"Bomba," vydechla jsem.
Kůl byl stejný jako ten, co jsem našla u domu Badicových.
Dole měl rukojeť bez ozdob. Tam ale veškerá podobnost
s obyčejnou dýkou končila. Kůl neměl ploché ostří, ale tlustý
kuželovitý tvar zakončený špičkou, tak trochu jako rampouch.
Celá ta věc byla jen o málo kratší než moje předloktí.
Dimitrij se ledabyle opřel o zeď. Tenhle postoj mu
mimořádně slušel, i když měřil skoro sto devadesát. Jednou
rukou vyhodil kůl do vzduchu. Několikrát se tam otočil a pak se
zase snesl k zemi. Chytil ho za rukojeť.
"Prosím tě, řekni mi, že se s tím dneska naučím zacházet,"
žadonila jsem.
V temných hlubinách jeho očí to zajiskřilo pobavením.
Myslím, že občas měl problém zachovat si klidný výraz, když
jsem něco plácla.
"Budeš mít štěstí, když tě dneska nechám jenom to
podržet," odvětil. Opět vyhodil kůl do vzduchu. Toužebně jsem
zbraň sledovala. Chtěla jsem mu říct, že už jsem jeden v ruce
měla, ale moc dobře jsem si uvědomovala, že tahle logika by
k ničemu nevedla.
Radši jsem hodila svůj bágl na zem, sundala si kabát
a s očekáváním si založila ruce. Měla jsem na sobě volné
kalhoty se šňůrkou kolem pasu a tílko s kapuci. Tmavé vlasy
jsem měla brutálně stažené do culíku. Byla jsem připravená na
cokoli.
"Chceš mi vykládat, jak kůly fungujou a proč bych při
zacházení s nimi měla být opatrná," prohlásila jsem.
Dimitrij si přestal hrát s kůlem a s údivem se na mě zadíval.
"No tak," zasmála jsem se. "Myslíš, že nevím, jak pracuješ?
Vždyť spolu trénujeme už skoro tři měsíce. A vždycky se
nejdřív probírá bezpečnost a zodpovědnost, než stihnu udělat
nějakou srandu."
36
"Aha," poznamenal. "Takže už jsi nejspíš na všechno přišla
sama. No tak pokračuj ve vyučování. Já tady jenom počkám,
kdybys mě náhodou potřebovala."
Zastrčil kůl do koženého pouzdra, které měl připevněné
k opasku, a pohodlně se opřel o zeď s rukama v kapsách.
Čekala jsem, protože jsem myslela, že si ze mě jenom utahuje.
Když ale nic dalšího neřekl, došlo mi, že to myslel vážně.
Pokrčila jsem rameny a začala vykládat všechno, co jsem
věděla.
"Stříbro vždycky silně působí na všechny magický bytosti -
může jim pomoct, nebo naopak ublížit, když do něj dáš dost
síly. Tyhle kůly jsou vážně drsný, protože čtyři Morojové při
jejich nabíjení musejí použít všechny živly." Zamračila jsem se,
protože mě najednou něco napadlo. "Vlastně kromě éteru.
Takže tyhle věcičky jsou supernabitý a je to jediná zbraň, která
neslouží k sekání hlav, ale přesto může Strigoje šeredně zranit.
Abys ho zabil, je třeba mu kůlem probodnout srdce."
"A zraní tebe?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne. Teda kdybys mi s ním probodl
srdce, tak jo, ale nebolelo by mě to tak jako Moroje. Těm stačí
jen škrábnutí a parádně je to bolí, ale ne tolik jako Strigoje.
A lidem kůly taky neublíží."
Na chvilku jsem zmlkla a nepřítomně se zadívala z okna za
Dimitrijem. Sklo pokrývala křišťálová námraza, ale toho jsem si
nevšímala. Zmínka o lidech a kůlech mě v duchu odvedla zpět
do domu Badicových. Mysl mi ovládla krev a smrt.
Když jsem zaznamenala, jak mě Dimitrij pozoruje, pokusila
jsem se ty myšlenky potlačit a zase se soustředit na vyučování.
Dimitrij jen občas přikývl nebo položil nějakou doplňující
otázku. Jak čas ubíhal, každou chvíli jsem čekala, že mě zarazí
a řekne mi, že můžu cvičit s figurínami. Jenže čekal, dokud do
konce našeho tréninku nezbývalo jen deset minut, a pak mě
zavedl k jedné figuríně - byl to blonďák s kozí bradkou.
Dimitrij vytáhl z pouzdra kůl, ale nepodal mi ho.
"Kam to vrazíš?" zeptal se.
"Do srdce," odpověděla jsem podrážděně. "Už jsem ti to
řekla snad stokrát. Můžu to udělat hned?"
Usmál se. "Kde je srdce?"
37
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama