VA2-Mrazivý polibek,4.kapitola 1/3

6. ledna 2013 v 0:25 | Richelle Mead |  VA2, Mrazivý polibek
NEMOHLA JSEM TOMU UVĚŘIT. JANINE HATHAWAYOVÁ. Moje
matka.
Moje šíleně slavná a bohužel neustále nepřítomná matka.
Nebyla sice žádný Arthur Schoenberg, nicméně ve světě strážců
měla hvězdnou pověst. Celá léta jsem ji neviděla, protože byla
pořád pryč na nějaké šílené misi. A teď… Teď byla v Akademii
- přímo přede mnou - a ani se neobtěžovala dát mi vědět, že
přijede. To je teda mateřská láska!
Co tady, k sakru, vůbec dělá? Odpověď přišla rychle.
Všichni Morojové, kteří přijeli do kampusu, s sebou měli své
strážce. Moje matka chránila šlechtice z klanu Szelských a sem
přijelo na prázdniny hned několik členů téhle rodiny.
Samozřejmě musela být s nimi.
Sesunula jsem se na židli a připadala si hrozně. Věděla
jsem, že mě jednou musí přijet navštívit, jenže její pozornost
byla zaměřena jinam. Měla na sobě džíny, béžové tričko
a džínovou bundu, která byla snad nejnudnějším kusem oděvu,
jaký jsem kdy viděla. Měřila jen 150 centimetrů, takže ji ostatní
strážci převyšovali, ale ona přesto působila vyšším dojmem.
Náš instruktor Stan představil hosty a oznámil, že se s námi
podělí o svoje životní zkušenosti.
Přecházel vpředu po místnosti sem a tam a během řeči
vraštil ježaté obočí. "Vím, že je to neobvyklé," povídal.
"Strážci, kteří sem jezdí na návštěvu, většinou nemají čas
zúčastnit se vyučování. Nicméně naši tři hosté si našli chvíli,
aby si s vámi dnes promluvili, když se nedávno stalo něco tak
strašného…" Na chviličku se odmlčel a nikdo neměl potřebu
upřesňovat, o čem to vlastně mluví. O útoku na Badicovy.
Odkašlal si a pokračoval. "Ve světle toho, co se stalo, nás
napadlo, že by mohlo být prospěšné, abyste se něčemu přiučili
od těch, kdo už pracují v terénu."
N
41
Třída napjatě a nadšeně naslouchala. Poslouchat historky -
zejména takové, v nichž se vyskytuje spousta krve a akce - je
přece jen záživnější než studovat učebnice. A zjevně si to
mysleli i někteří ze strážců kampusu. Často se chodili dívat na
naše vyučování, ale dnes jich tu bylo poněkud více než obvykle.
Vzadu mezi nimi stál i Dimitrij.
S povídáním začal ten postarší chlápek. Jeho vyprávění mě
do sebe úplně vtáhlo. Vykládal, jak se ztratil nejmladší syn
z rodiny, kterou chránil. Stalo se to na veřejném prostranství,
kde číhali Strigojové.
"Slunce se právě chýlilo k západu," povídal vážným
hlasem. Zvedl ruce a zase je nechal pomalu klesnout, zřejmě
aby nám názorně vysvětlil, jak vypadá západ slunce. "Byli jsme
tam jen my dva a museli jsme se okamžitě rozhodnout, jak
budeme postupovat."
Naklonila jsem se dopředu a opřela si lokty o lavici. Strážci
často pracují v párech. Jeden z nich - blízký strážce - obvykle
zůstává u svého svěřence, zatímco druhý - vzdálený strážce -
sleduje okolí. Vzdálený strážce většinou udržuje oční kontakt.
Jak jsem o tom tak uvažovala, napadlo mě, že kdybych byla v té
situaci a byla blízkým strážcem, odvedla bych zbytek rodiny na
bezpečné místo a ten druhý strážce by musel najít ztraceného
kluka.
"Rodinu odvedl kolega do restaurace a já hlídal venku,"
pokračoval ten starý strážce. Široce rozhodil rukama a já se
samolibě usmála, že jsem odhadla, jak by to mělo probíhat.
Příběh skončil šťastně, kluk se našel a k žádnému střetu se
Strigoji nedošlo.
Historka druhého chlápka byla o tom, jak narazil na
Strigoje, kteří sledovali Moroje.
"Technicky vzato jsem ani nebyl ve službě," pravil. Byl
opravdu pěkný a holka, která seděla vedle mě, na něj zbožně
hleděla. "Jel jsem navštívit kamaráda a rodinu, kterou chránil.
A když jsem odcházel z jejich bytu, uviděl jsem ve stínu
číhajícího Strigoje. Vůbec nečekal, že by tam mohl potkat
strážce. Obešel jsem blok, přiblížil se k němu zezadu a…"
Naznačil bodnutí kůlem. Jeho gesto vyznělo mnohem
dramatičtěji než to, co předváděl ten děda před ním. Tenhle
42
strážce celou situaci přehrál do takových detailů, že se dokonce
šklebil při zarážení neviditelného kůlu do srdce nepřítele.
A pak přišla řada na mou matku. Mračila jsem se ještě dřív,
než vůbec promluvila, a když se pustila do vyprávění, mračila
jsem se ještě víc. Přísahám, že kdybych nevěděla, že úplně
postrádá představivost - což ostatně dokazovalo i to, jak
příšerně byla oblečená -, myslela bych si, že lže. Tohle nebyla
jen tak nějaká historka. Byl to epický příběh, jaké většinou
bývají zfilmovány a vyhrají Oscara.
Vykládala o tom, jak se její svěřenec lord Szelsky a jeho
žena zúčastnili plesu, který uspořádala jiná prominentní
královská rodina. Několik Strigojů tam vyčkávalo na vhodnou
příležitost. Moje matka jednoho objevila, ihned mu probodla
srdce kůlem a zburcovala všechny přítomné strážce. S jejich
pomocí dostala dalšího Strigoje a většinu ostatních zabila úplně
sama.
"Nebylo to jednoduché," objasnila. Od kohokoli jiného by
tohle konstatování vyznělo jako vytahování. Od ní ale ne. Její
vyprávění mělo říz a dokázala vše podat tak, že to zabralo
a nenechalo žádný prostor pro přikrašlování. Vyrůstala
v Glasgowě, takže z některých jejích slov pořád zazníval
skotský přízvuk. "Byli tam ještě tři další. V té době to byl
obvyklý počet Strigojů, co pracovali společně. Dnes už to tak
ale není, když vezmeme v úvahu masakr u Badicových."
Několik lidí sebou trhlo, když jakoby nic promluvila o útoku.
A já si znovu vybavila ty mrtvoly. "Museli jsme zbývající
Strigoje zlikvidovat co nejrychleji a co nejtišeji, abychom
nevyvolali paniku. Když máte výhodu momentu překvapení,
nejlepší je přiblížit se ke Strigojovi zezadu, zlomit mu vaz a pak
mu probodnout srdce kůlem. Když jim zlomíte vaz, samozřejmě
je tím nezabijete, ale ochromí je to a vy máte možnost je
probodnout, než ze sebe stihnou vydat hlásku. Nejtěžší na tom
je tiše se k nim přiblížit, protože mají velmi dobře vyvinutý
sluch. Jelikož jsem menší a lehčí než většina strážců, umím se
pohybovat dost potichu. Takže dva z těch tří jsem zabila sama."
Zase mluvila tím normálním tónem, když popisovala svoje
zkušenosti. Bylo to znervózňující mnohem víc, než kdyby se
otevřeně vychloubala, jak je skvělá. Moji spolužáci se tvářili
43
užasle; zjevně je víc zaujalo lámání vazu Strigojům, než že by
rozebírali vypravěčské schopnosti mojí matky.
Pokračovala dál. Když spolu s ostatními strážci zlikvidovala
zbývající Strigoje, zjistili, že z plesu byli uneseni dva
Morojové. Něco takového bylo pro Strigoje obvyklé. Někdy si
chtěli Moroje schovat na pozdější "svačinku", jindy byli níže
postavení Strigojové požádáni, aby se vrátili s kořistí. Takže
dva Morojové z plesu zmizeli a jejich strážce utrpěl zranění.
"Přirozeně jsme ty Moroje nemohli nechat ve spárech
Strigojů," prohlásila. "Stopovali jsme Strigoje do jejich úkrytu,
kde jich společně žilo hned několik. Jistě víte, jak vzácný je to
jev."
To opravdu je. Strigojové se kvůli své zlé a sobecké povaze
často obrátí proti sobě navzájem stejně snadno, jako útočí na
svoje oběti. To nejlepší, na co se zmůžou, je zorganizovat
nějaký okamžitý a krvavý útok. Ale společně bydlet? Ne. To se
skoro nedá ani představit.
"Podařilo se nám osvobodit ty dva zajaté Moroje, při čemž
jsme zjistili, že jsou tam vězněni i další," pravila moje matka.
"Ty dva zachráněné jsme dost dobře nemohli poslat domů
samotné, takže je ostatní strážci doprovodili a na mně bylo,
abych osvobodila ostatní."
Ano, samozřejmě, pomyslela jsem si. Moje matka se do
toho statečně vrhla sama. Během té akce ji zajali, ale jí se
podařilo uniknout a ještě osvobodit vězně. Při tom se jí povedl
výkon století. Zabila totiž Strigoje všemi třemi možnými
způsoby: jednomu probodla srdce kůlem, druhému usekla hlavu
a třetího zapálila.
"Zrovna jsem jednoho probodávala, když na mě zaútočili
dva další," objasňovala. "Když na mě skočili, neměla jsem čas
vytáhnout kůl. Naštěstí byl poblíž otevřený krb, do něhož jsem
hned jednoho strčila. Ten poslední mě pronásledoval ven do
staré stodoly. Byla tam sekera, tak jsem ji použila. Potom jsem
vzala kanystr benzínu a vrátila se s ním do domu. Ten, kterého
jsem hodila do krbu, ještě pořádně neshořel, ale když jsem ho
polila benzínem, to byla rychlost."
Celá třída s úžasem naslouchala. S pokleslými čelistmi.
S vykulenýma očima. Nikdo ani nedutal. Rozhlédla jsem se
a připadalo mi, že se čas zastavil a nikdo se ani nepohnul - až
44
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama