VA2-Mrazivý polibek,5.kapitola 1/3

6. ledna 2013 v 0:29 | Richelle Mead |  VA2, Mrazivý polibek
NEMĚLA JSEM TUŠENÍ, O ČEM TO DIMITRIJ MLUVÍ, ALE
poslušně jsem jej následovala.
Překvapilo mě, že mě vedl až za hranice kampusu, do
přilehlého lesa. Akademii patřila spousta pozemků a ne všechny
se využívaly k vyučování. Nacházeli jsme se v odlehlé části
Montany a vypadalo to tu, že škola jen tak tak zadržuje divokou
přírodu, aby ji nepohltila.
Chvíli jsme šli mlčky, na neporušeném sněhu křupaly naše
kroky. Vyplašili jsme pár ptáků, kteří hned vylétli do vzduchu a
začali zpívat svoje pozdravy vycházejícímu slunci. Většinou
jsme ale míjeli jen jehličnaté stromy pokryté těžkou vrstvou
sněhu. Měla jsem co dělat, abych s Dimitrijem udržela krok,
když mě sníh tak zpomaloval. Po chvíli jsem před námi uviděla
velký tmavý tvar. Nějaká budova.
"Co je to?" zeptala jsem se. Než stačil odpovědět,
zaznamenala jsem, že je to chalupa postavená z klád. Při
bližším pohledu jsem zjistila, že klády jsou místy odřené
a zetlelé. Střecha byla trochu prohnutá.
"Staré stanoviště hlídky," oznámil. "Strážci dřív pobývali
na okraji kampusu a hlídali areál před Strigoji."
"Proč už to nedělají?"
"Nemáme jich dost. Navíc Morojové chrání kampus
dostatečným množstvím ochranné magie, takže většina lidí
nepovažuje za nezbytné mít strážce na hlídce." Pokud ovšem tu
magickou ochranu nenaruší nějaký člověk, pomyslela jsem si.
Na kratičký okamžik mě napadlo, jestli mě sem Dimitrij
nevzal na romantickou procházku. Vtom jsem ale z opačné
strany budovy zaslechla hlasy. Do mysli mi pronikla dobře
známá směsice pocitů. Lissa je tady.
Obešli jsme s Dimitrijem roh budovy a naskytl se nám
překvapivý pohled. Na malém zamrzlém rybníčku tam bruslila
52
Lissa s Christianem. Byla tam s nimi ještě nějaká žena, kterou
jsem neznala; byla ke mně otočená zády. Viděla jsem z ní jen
černé vlasy, které za ní vlály, když na ledě ladně zabrzdila.
Jakmile si mě Lissa všimla, usmála se. "Rose!" Christian se
na mě podíval a já z toho nabyla dojmu, že mu připadá, že se
mezi ně vtírám a kazím jim romantickou chvilku.
Lissa se nemotorně přesunula k okraji rybníčku. V bruslení
moc dobrá nebyla.
Jenom jsem v úžasu zírala a v duchu se užírala žárlivostí.
"Dík, že jste mě pozvali na bruslařskou party."
"Myslela jsem, že toho máš moc," řekla. "A beztak je to
tajný. Nemáme tady co dělat." To jsem jim mohla říct taky.
Christian dojel k Lisse a zanedlouho u nich zastavila i ta
ženská. "Vedeš nezvané hosty, Dimko?" zeptala se.
Uvažovala jsem, s kým to mluví, ale pak jsem uslyšela
Dimitrijův smích. Moc často se nahlas nesmál, ale teď se
chechtal čím dál víc. "Je nemožné udržet Rose dál od míst, kam
by neměla chodit. Nakonec je stejně najde."
Ta žena se usmála a otočila. Dlouhé vlasy si přehodila přes
jedno rameno, takže se mi konečně naskytl pohled na její
obličej. Stálo mě nemalé úsilí, abych na sobě nedala nic znát.
Z obličeje srdčitého tvaru zářily velké oči, stejně ledově modré
jako Christianovy. Usměvavé rty měla jemné a hezky
tvarované, leskly se jí dorůžova.
Hladkou bílou pleť na levé tváři jí ale hyzdily narudlé jizvy.
Podle jejich tvaru to vypadalo, jako by jí někdo uhryzl kus
tváře. Došlo mi, že právě to se jí nejspíš přihodilo.
Polkla jsem. Už jsem věděla, kdo to je. Christianova teta.
Když se jeho rodiče změnili ve Strigoje, vrátili se pro něj
a doufali, že ho někde ukryjí, a až bude starší, taky ho promění
ve Strigoje. Neznala jsem všechny podrobnosti, ale věděla jsem,
že jeho teta ho bránila. Jak už vím, Strigojové jsou vážně
smrtící. Christianova teta Strigoje zaměstnala, než dorazili
strážci, nicméně se jí nepodařilo vyváznout bez úhony.
Natáhla ke mně ruku v rukavici. "Taša Ozerová,"
představila se. "Hodně jsem toho o tobě slyšela, Rose."
Zpražila jsem Christiana nebezpečným pohledem a Taša se
rozesmála.
"Neboj," uklidňovala mě. "Jen samé dobré věci."
53
"To zrovna," vložil se do toho.
Podrážděně zavrtěla hlavou. "Upřímně - netuším, kde přišel
k tak strašnému společenskému chování. Ode mě to nemá." To
bylo jasné.
"Co tady vlastně všichni děláte?" dotázala jsem se.
"Chtěla jsem chvíli pobýt s těmi dvěma." Trochu se
zamračila, až se jí nakrabatilo čelo. "Nerada se zdržuju přímo
ve škole. Nejsou ke mně vždycky zrovna přívětiví…"
Nejdřív jsem to nepochopila. Zaměstnanci školy byli
většinou nadšení, když přijeli na návštěvu královští. Pak mi to
ale došlo.
"Kvůli… kvůli tomu, co se stalo…"
Vzhledem k tomu, jak se všichni chovali k Christianovi
kvůli jeho rodičům, by mě nemělo překvapit, že jeho teta čelí
stejné diskriminaci.
Taša pokrčila rameny. "Tak to prostě je." Otřela si ruce
o sebe a vydechla. Její dech se ve studeném vzduchu srazil
v páru. "Ale co budeme postávat tady, když si uvnitř můžeme
rozdělat oheň?"
Naposled jsem toužebně pohlédla na zamrzlý rybník
a vydala se za ostatními do chalupy. Uvnitř nebylo skoro nic,
jen vrstvy špíny a prachu. Chalupu tvořila jen jediná místnost.
V rohu stála úzká postel bez přikrývek a taky tam bylo pár
polic, kde se patrně kdysi skladovalo jídlo. Samozřejmě tam
nechyběl ani krb, v němž se po chvíli rozhořel oheň, který
vytápěl tu malou místnost. Všech pět si nás posedalo k ohni
a Taša vytáhla pytlík marshmallows, které jsme si opékali nad
plameny.
Zatímco jsme se cpali tou lepkavou dobrotou, Lissa
s Christianem si spolu tiše povídali, zlehka a uvolněně jako
vždycky. Překvapilo mě, že i Taša s Dimitrijem spolu nenuceně
rozprávějí, jako by se znali už léta. Evidentně tomu tak bylo.
Vlastně jsem Dimitrije nikdy dřív neviděla, že by se tak dobře
bavil. Dokonce i když se ke mně choval mile, vždycky se kolem
něj vznášelo cosi vážného. S Tašou vtipkoval a smál se.
Čím víc jsem ji poslouchala, tím víc se mi zamlouvala.
Nakonec jsem se neudržela a vpadla do jejich rozhovoru.
"Takže s náma pojedeš na lyžák?"
54
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama