VA2-Mrazivý polibek,5.kapitola 2/3

6. ledna 2013 v 0:30 | Richelle Mead |  VA2, Mrazivý polibek
Přikývla. Zívla a protáhla se jako kočka. "Na lyžích jsem
nestála už celé věky. Nebyl čas. Ale kvůli tomuhle jsem si
šetřila všechnu svou dovolenou."
"Dovolenou?" zvědavě jsem se na ni zadívala. "Ty máš…
práci?"
"Bohužel ano," odpověděla Taša, ačkoli nevypadala, že by
ji to nějak trápilo. "Učím bojová umění."
Ohromeně jsem na ni zůstala zírat. Kdyby mi řekla, že je
astronautka nebo kartářka na telefonu, nepřekvapilo by mě to
víc.
Spousta královských nepracuje vůbec, a pokud ano, pak jde
o nějaké investice a další finanční záležitosti, kterými jen
rozmnožují rodinný majetek. A ti, kteří pracují, jistě nedělají
bojová umění nebo jiné fyzicky náročné práce. Morojové mají
spoustu skvělých vlastností: výjimečné smysly - čich, zrak
a sluch - a moc pracovat s magií. Po fyzické stránce jsou ale
vysocí a štíhlí, často s křehkými kostmi. Také je oslabuje
sluneční světlo. Žádná z těchto věcí Tašu evidentně neodradila
od toho, aby se stala bojovnicí, určitě jí to právě z toho důvodu
připadalo jako výzva. Během let Morojové přišli na to, že jejich
nejlepším útokem je obrana, takže většina z nich prchá už při
pouhém pomyšlení na fyzický střet. Skrývají se na dobře
chráněných místech, jako je třeba Akademie, a vždycky
spoléhají na silnější a drsnější dhampýry, kteří je chrání.
"Co říkáš, Rose?" Christian se tvářil pobaveně nad mým
udiveným výrazem. "Myslíš, že bys ji přeprala?"
"Těžko říct," odvětila jsem.
Taša se na mě ušklíbla jedním koutkem rtů. "Jsi moc
skromná. Viděla jsem, co vy dhampýři dokážete. Já to mám
jenom jako koníček."
Dimitrij se zasmál. "Teď jsi zase ty skromná. Tady bys
mohla klidně vyučovat polovinu předmětů."
"To sotva," poznamenala. "Bylo by dost trapné, kdybych se
nechala zmlátit bandou teenagerů."
"Řekl bych, že k tomu by nedošlo," pravil. "Pamatuju si, jak
jsi dala na frak Neilovi Szelskymu."
Taša obrátila oči v sloup. "Nepovažuju za třeskuté vítězství,
že jsem mu vychrstla pití do obličeje, pokud ovšem nepočítáš,
55
že jsem tím dala na frak jeho oblečení. A všichni víme, jak ten
kolem oblečení nadělá."
Oba se rozesmáli nějakému soukromému žertíku, který nám
ostatním unikal. Stejně jsem poslouchala jen na půl ucha. Pořád
jsem uvažovala, jakou roli sehrála Taša při střetu se Strigoji.
Sebeovládání, kterého se tak pracně snažím dosáhnout, mi
moc dlouho nevydrželo. "Začala ses učit bojovat před tím, nebo
po tom, co ti zranili obličej?"
"Rose!" okřikla mě Lissa.
Taša ale nevypadala, že by se jí moje otázka nějak dotkla.
Ani Christian se nenaštval, což bylo zvláštní, protože se
obvykle rozlítil pokaždé, když přišla řeč na útok jeho rodičů.
Sledovala mě zadumaným pohledem. Trochu mi to připomínalo
Dimitrijův pohled, jakým se na mě díval, kdykoli jsem něco
dokázala.
"Potom," řekla. Nesklopila zrak ani se netvářila zahanbeně,
přestože jsem v jejích očích viděla smutek. "Co všechno o tom
víš?"
Střelila jsem pohledem po Christianovi. "Nic moc."
Přikývla. "Já… věděla jsem, že se Lucas a Moira proměnili,
ale stejně jsem na to nebyla připravená. Psychicky, fyzicky ani
emocionálně. Myslím, že kdybych si tím měla projít znovu,
stejně bych na to nebyla připravená. Ale po té noci jsem se nad
sebou zamyslela a uvědomila si, že se vůbec neumím bránit.
Celý život jsem spoléhala jen na to, že mě ochrání strážci.
Jenže ani strážci si se Strigoji vždy neporadí. Jak říkám, ty
bys mě možná v boji porazila. Ale oni - Lucas a Moira -
sejmuli naše dva strážce dřív, než jsme si stačili uvědomit, co se
vlastně děje. Zabránila jsem jim, aby sebrali Christiana, ale jen
tak tak. Kdyby se neobjevili ostatní, byla bych mrtvá a on
by…" Odmlčela se, zamračila a pak pokračovala dál. "Řekla
jsem si, že takhle umřít nechci, ne bez pořádného boje, kdy
bych dělala všechno pro to, abych ochránila sebe i ty, které
mám ráda. Tak jsem se začala učit různé druhy sebeobrany. Po
nějaké době mi ale došlo, že moc nezapadám do zdejší vyšší
společnosti. Odstěhovala jsem se do Minneapolisu a začala se
živit tím, že učím ostatní."
Nepochybovala jsem, že v Minneapolisu žijí i jiní Morojové
- přestože jen Bůh ví proč -, ale četla jsem mezi řádky.
56
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama