VA2-Mrazivý polibek,5.kapitola 3/3

6. ledna 2013 v 0:30 | Richelle Mead |  VA2, Mrazivý polibek
Přestěhovala se tam a začlenila se mezi lidi, od ostatních
vampýrů se držela dál, stejně jako jsem to dva roky dělala já
s Lissou. Taky mě napadlo, jestli mezi řádky nemůžu vyčíst
ještě něco. Povídala, že se učila "různé druhy sebeobrany" -,
zjevně tedy i jiná než bojová umění. Morojové se svými
představami o obraně a útoku si ale nemyslí, že by mohli
používat jako zbraň magii. Před dávnými časy se to tak dělalo,
a dokonce i dnes to ještě pár Morojů dělá. Co vím, tak jedním
z nich je Christian. Náhle mi došlo, kde se to asi naučil.
Zavládlo mlčení. Bylo těžké nějak navázat na tak smutný
příběh. Ale brzy jsem zjistila, že Taša je jedním z těch lidí, kteří
vždycky dokážou spravit náladu. Za to jsem si ji oblíbila ještě
víc. Zbytek večera jsme poslouchali její veselé vyprávění.
Neočerňovala lidi tak, jak to dělala většina královských.
Dimitrij znal fůru lidí, o nichž mluvila - moc teda nechápu, jak
může někdo tak nespolečenský znát každého ze společenství
Morojů a strážců -, a občas přidal k vyprávění nějaký detail.
Napjatě jsme naslouchali, dokud se Taša nepodívala na
hodinky.
"Holky, kde je tady nejbližší místo, kam bych mohla vyrazit
na nákupy?" zeptala se.
Vyměnily jsme si s Lissou pohledy. "Missoula,"
odpověděly jsme jednohlasně.
Taša povzdechla. "To je pár hodin cesty. Ale kdybych
vyrazila brzo, snad by se mi tam podařilo dojet dřív, než
obchody zavřou. Nějak jsem ještě nestihla nakoupit žádné
vánoční dárky."
Zaúpěla jsem. "Vraždila bych, abych mohla jít nakupovat."
"Já taky," přidala se Lissa.
"Třeba bychom se mohly vyplížit společně…" S nadějí
jsem pohlédla na Dimitrije.
"Ne," zarazil mě okamžitě. Těžce jsem povzdechla.
Taša znovu zívla. "Budu si muset dát kafe, abych neusnula
za volantem."
"To nemůže řídit jeden z tvých strážců?"
Zavrtěla hlavou. "Žádného nemám."
"Žádnýho nemáš…" Mračila jsem se, jak jsem o tom
uvažovala. "Ty nemáš žádný strážce?"
"Ne."
57
"Ale to nejde! Jsi královská. Měla bys mít aspoň jednoho,
nebo spíš dva," vyjekla jsem.
Rada strážců přidělovala jednotlivým Morojům strážce
podle jakéhosi záhadného vzorce. Tenhle systém je docela
nefér, vzhledem k tomu, jaké je procento strážců a jaké Morojů.
Nekrálovští obvykle získávají strážce systémem loterie.
Královští dostanou strážce vždycky. A vysoce postavení
královští často dostanou víc než jen jednoho. Nicméně ani ten
nejníže postavený člen královské rodiny by neměl být bez
jediného strážce.
"Když se přidělují strážci, Ozerovi nejsou zrovna první na
řadě," vysvětlil Christian hořce. "Kašlou na nás od tý doby,
co… moji rodiče umřeli."
Vzplál ve mně vztek. "To je ale nespravedlivý. Nemůžou tě
přece trestat za něco, co provedli tví rodiče."
"To není trest, Rose," vložila se do toho Taša, která vůbec
nepůsobila tak naštvaně, jak by dle mého názoru měla. "Je to
jen… přeorganizování priorit."
"Nechávají tě bez obrany. Nemůžeš přece jít ven sama!"
"Nejsem bezbranná, Rose. To už jsem ti řekla. A kdybych
opravdu chtěla nějakého strážce, vyřídila bych tu nepříjemnost
sama. Ale moc se mi do těch sporů nechce. Zatím jsem
spokojená takhle."
Dimitrij se na ni zadíval. "Chceš, abych jel s tebou?"
"A abys celou noc nezamhouřil oka?" Taša zavrtěla hlavou.
"To bych ti nemohla udělat, Dimko."
"Jemu to nevadí," oznámila jsem jí, nadšená tímto řešením.
Dimitrij se zatvářil pobaveně nad tím, že jsem se ujala role
jeho mluvčí, ale neokřikl mě. "Vážně mi to nevadí."
Zaváhala. "Tak dobře. Ale nejspíš bychom měli vyrazit co
nejdřív."
Náš ilegální večírek právě skončil. Morojové se vydali
jedním směrem, já s Dimitrijem druhým. Domluvil se s Tašou,
že se sejdou za půl hodiny.
"Tak co na ni říkáš?" zeptal se mě, když jsme osaměli.
"Líbí se mi. Je fajn." Chvilku jsem o ní zauvažovala.
"A pochopila jsem, cos myslel tím poznačením."
"Jo?"
58
Přikývla jsem a dál sledovala svoje boty, abych neuklouzla.
I když byly cesty odhrabané a nasolené, stejně na nich místy
zůstával led.
"To, co udělala, neudělala pro slávu. Udělala to proto, že
musela. Stejně jako… jako moje máma." Přiznávala jsem to
nerada, nicméně to byla pravda. Janine Hathawayová je možná
tou nejhorší matkou ze všech, ale jako strážkyně je vynikající.
"Poznačení není důležitý, ať už jsou to molnijský značky nebo
jizvy."
"Učíš se rychle," pochválil mě.
Dmula jsem se pýchou. "Proč tě oslovuje Dimko?"
Tiše se zasmál. Dnes v noci jsem ho často slyšela smát se
a chtěla jsem, aby se smál ještě víc.
"To je zdrobnělina jména Dimitrij."
"To se mi nějak nezdá. Vždyť to vůbec nezní nijak jako
Dimitrij. Měla by ti říkat, nevím…, třeba Dimi nebo tak nějak."
"V ruštině je to jinak," objasnil.
"Ruština je divná." Rusky se Vasilise může říkat Vasja, což
mi taky mnoho smyslu nedává.
"Stejně jako angličtina."
Obdařila jsem ho lstivým pohledem. "Kdybys mě naučil
rusky nadávat, fakt bych to moc ocenila."
"I tak nadáváš až moc."
"Jen se potřebuju nějak vyjádřit."
"Rozo…" Povzdechl a tělem mi projelo vzrušení. Roza je
moje jméno v ruštině. On mě tak oslovuje jen málokdy.
"Vyjadřuješ se víc než kdokoli jiný, koho znám."
S úsměvem jsem šla dál, aniž bych k tomu cokoli podotkla.
Srdce mi vynechalo jeden úder, byla jsem tak šťastná, kdykoli
jsem byla s ním. Když jsme byli spolu, bylo v tom něco
hřejivého a správného.
Dlouho jsem o tom ale nepřemýšlela, hlavou mi začaly vířit
úplně jiné myšlenky. "Na těch Tašiných jizvách je něco
divnýho."
"A co?" chtěl vědět.
"Ty jizvy… jí hyzdí obličej," začala jsem pomalu. Dalo mi
zabrat, abych dokázala zformulovat svoje myšlenky do slov.
"Totiž, je vidět, že bývala moc hezká, a dokonce i teď s těma
jizvama… Nevím. Je hezká tak nějak jinak. Je to jako… jako
59
kdyby ty jizvy byly její součástí. Doplňujou ji." Znělo to
hloupě, ale bylo to tak.
Dimitrij na to nic neřekl, jen se na mě dlouze zadíval. Jeho
pohled jsem opětovala, a jak se naše zraky setkaly, na chviličku
jsem zaznamenala záblesk té staré přitažlivosti mezi námi. Bylo
to rychlé a hned to zase zmizelo, ale opravdu jsem mu to viděla
v očích. Namísto toho jsem pocítila hrdost a radost, což bylo
skoro stejně dobré.
Když znovu promluvil, bylo to jako ozvěna jeho
předchozích myšlenek. "Učíš se rychle, Rozo."
60
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama