VA2-Mrazivý polibek,8.kapitola 1/2

6. ledna 2013 v 0:46 | Richelle Mead |  VA2, Mrazivý polibek
CHRISTIAN JI LÍBAL, A ŽE TO TEDA BYL POLIBEK. BYL dobrý.
Líbal ji tak, že tohle by asi neměly vidět děti. Sakra, takový
polibek by neměl vidět nikdo - a už vůbec ne skrz psychické
pouto.
Jak už jsem se zmínila dřív, tenhle jev - když jsem doslova
vtažena do Lissiny hlavy - způsobují její silné pocity. Jenže se
to stávalo vždycky, vždycky, kvůli negativním pocitům. Když
byla rozrušená nebo naštvaná nebo na dně, zasáhlo mě to. Ale
tentokrát? Nebyla naštvaná.
Byla šťastná. Moc, moc šťastná.
Ježíšmarjá, musím se odtud dostat.
Nacházeli se zrovna na půdě školního kostela. Tomu místu
jsem říkala jejich hnízdečko lásky. Obvykle se tam scházeli už
v dobách, kdy si oba připadali, že nezapadají do zdejší
společnosti, a hledali z ní únik. Nakonec se usnesli, že budou
svou nespolečenskost sdílet, a jejich vztah se postupně vyvíjel.
Když teď spolu chodili veřejně, nevěděla jsem, že se pořád
scházejí tady. Možná jen chtěli zavzpomínat na staré časy.
A vskutku to vypadalo na nějakou oslavu. Celé to staré,
zaprášené místo bylo osvětleno svíčkami, které jej naplňovaly
vůní šeříků. Byla bych trochu nervózní, zapálit tolik svíček na
tak malém místě nacpaném hořlavými krabicemi a knihami, ale
Christian se zřejmě domníval, že by případný požár dokázal
ovládnout.
Konečně přerušili ten šíleně dlouhý polibek, odtáhli se od
sebe a jenom na sebe zírali. Leželi na boku na zemi a pod sebou
měli několik dek.
Christian sledoval Lissu s otevřeným a něžným výrazem,
jeho světle modré oči se rozzářily nějakou vnitřní emocí. Bylo
to jiné než to, jak se Mason koukal na mě. Oba se sice dívali
zbožně, ale Mason působil spíš, jako by přišel do kostela, padl
77
na kolena a v posvátné bázni uctíval cosi, co moc nechápe.
Christian taky zjevně Lissu uctíval, ale v očích měl vědoucí
záblesk, který prozrazoval, že ti dva se vzájemně chápou
a rozumějí si natolik, že není třeba slov.
"Nemyslíš, že za tohle přijdeme do pekla?" dotázala se
Lissa.
Natáhl ruku a prsty jí přejel po tváři a po krku až dolů k její
hedvábné košili. Při tom doteku těžce oddechovala. Byl něžný
a lehký, přesto však v ní vyvolával silnou vášeň.
"Za tohle?" Pohrával si s horním lemem její košile a jen
letmo jí občas zajel prsty pod ni.
"Ne," zasmála se. "Za tohle." Mávla rukou a obsáhla
prostor celé půdy. "Jsme v kostele. Tady bychom neměli
dělat…, no, takový věci."
"To není tak docela pravda," namítl. Opatrně ji převalil na
záda a sklonil se nad ní. "Kostel je dole. Tady je jenom sklad.
Bohu to nevadí."
"Vždyť v Boha nevěříš," utahovala si z něj. Pohladila ho
přitom po hrudníku. Udělala to stejně lehce a uváženě jako on
a zjevně to v něm vznítilo stejné pocity jako v ní.
Šťastně povzdechl, když mu vklouzla rukama pod košili
a hladila ho po břiše. "Jen si z tebe dělám srandu."
"Teď bys řekl naprosto cokoli," obvinila ho. Nahmatala
spodní okraj jeho košile a vyhrnula mu ji. Nadzvedl se, aby mu
ji mohla svléknout, a pak si do půl těla nahý lehl zase na ni.
"Máš pravdu," připustil. Pečlivě jí rozepnul jeden knoflík na
košili. Jenom jeden. Pak znovu sklonil hlavu a tvrdě a hluboce
ji políbil. Když se pak po chvíli nadzvedl, aby se pořádně
nadechl, pokračoval, jako by se nic nestalo. "Řekni mi, co
potřebuješ slyšet, a já ti to povím." Rozepnul další knoflík.
"Nepotřebuju slyšet nic," řekla se smíchem. Další knoflík
povolil. "Můžeš mi říct, co chceš - a bylo by fajn, kdyby to
byla pravda."
"Tak pravdu, jo? Pravdu nechce slyšet nikdo. Pravda není
moc sexy. Ale ty…" Rozepnul poslední knoflík a košili jí
sundal. "Ty jsi zatraceně moc sexy, aby to mohlo bejt
skutečný."
Z jeho slov zazníval obvyklý arogantní podtón, ale jeho oči
říkaly něco úplně jiného. Tuhle scénu jsem sledovala Lissinýma
78
očima, ale dovedla jsem si představit, co Christian vidí. Její
hebkou bílou pleť. Štíhlý pas a boky. Bílou krajkovou
podprsenku. Skrze Lissu jsem cítila, že ta podprsenka trochu
škrábe, ale o to se teď nestarala.
V obličeji se Christianovi zračily zamilovanost a touha.
Z Lissy jsem cítila, že se jí zrychluje tep i dech. Podobné
emoce, jako měl Christian, teď zastřely veškeré její souvislé
myšlenky. Přitiskl se k ní celou plochou těla. Našel její rty
a začali se líbat nanovo. Uvědomovala jsem si, že odtud musím
urychleně vypadnout.
Teď už jsem to chápala. Pochopila jsem, proč se Lissa tak
vyfikla a proč bylo jejich hnízdečko lásky osvětlené jako
vánoční stromek. Bylo to tady. Nastala ta chvíle. Po měsíci, co
spolu chodili, si naplánovali sex. Věděla jsem, že Lissa už to
dělala dřív se svým bývalým klukem. O Christianově minulosti
jsem nic nevěděla, ale pochybovala jsem, že by jeho drsnému
šarmu podlehlo hodně holek.
Z Lissiných pocitů mi ale bylo jasné, že na ničem z toho teď
nezáleží. Ne v tuto chvíli. Teď existovali jen oni dva. Přestože
Lissa měla v životě mnohem víc starostí než kdokoli jejího
věku, byla si absolutně jistá, že to, co teď dělá, je správné.
Tohle chtěla. Tohle s ním chtěla dělat už dlouho.
A já neměla právo být toho svědkem.
Ani jsem se na to dívat nechtěla. Nepřináší mi žádnou
rozkoš sledovat jiné lidi, jak na to vlítnou, a už vůbec jsem
nechtěla prožívat sex s Christianem. To by bylo jako virtuálně
přijít o panenství.
Jenže Lissa mi nijak neusnadňovala, abych se dokázala
dostat z její hlavy. Nemínila zastavit tyhle svoje pocity
a emoce, a čím silnější byly, tím pevněji mě držely na místě.
Pokusila jsem se od Lissy vzdálit, takže jsem se soustředila na
to, abych se vrátila zpět do sebe. Soustředila jsem se tak silně,
jak jsem jen dokázala.
Další oblečení skončilo na podlaze…
No tak, no tak, pobízela jsem se strnule.
Vytáhli kondom… jejda.
Rose, jsi osobnost. Vrať se do svojí hlavy.
S propletenýma rukama a nohama se začali společně
pohybovat…
79

Sakra…
Odtrhla jsem se od ní a vrátila se zas sama do sebe. Zase
jsem byla ve svém pokoji, ale balení báglu už mě nějak
nebavilo. Celý můj svět jako by byl nějak nakřivo. Připadala
jsem si divně a tak nějak násilně - skoro jsem ani nevěděla,
jestli jsem Rose, nebo Lissa. Taky jsem opět pocítila odpor
k Christianovi. Samozřejmě, že jsem se s Lissou nechtěla
milovat, ale stejně jsem cítila takové zklamané bodnutí u srdce
z toho, že už nejsem středem jejího světa.
Nechala jsem batoh nedotčený a zalezla rovnou do postele,
kde jsem se schoulila do klubíčka a snažila se potlačit bodavou
bolest v hrudi.
Usnula jsem vcelku rychle, díky čemuž jsem se probudila
brzo. Většinou jsem se nemohla donutit vstát a jít na trénink
s Dimitrijem, ale dneska jsem dokonce dorazila do tělocvičny
dřív než on. Čekala jsem na něj před budovou, když vtom jsem
zahlédla Masona, jak míří na vyučování.
"Hej!" křikla jsem na něj. "Odkdy vstáváš takhle brzo?"
"Od tý doby, co si musím zopakovat písemku z matiky,"
prohlásil a došel ke mně. Obdařil mě rozpustilým úsměvem.
"Možná by stálo za to se z toho ulejt a namísto písemky
něco podniknout s tebou."
Rozesmála jsem se. Vzpomněla jsem si totiž na svůj
rozhovor s Lissou. Ano, určitě bych mohla dělat mnohem horší
věci než flirtovat s Masonem nebo si s ním něco začít.
"Ani náhodou. Mohl bys z toho mít průšvih a já bych pak
neměla s kým měřit síly na sjezdovce."
Obrátil oči v sloup, ale nepřestával se usmívat. "To tam
nebudu mít s kým měřit síly, víš?"
"Chceš se o něco vsadit? Nebo se mě pořád bojíš?"
"Dávej si bacha," varoval mě. "Nebo ti nedám dárek, co
jsem ti koupil k Vánocům."
"Tys mi koupil dárek?" užasla jsem.
"Jo. Ale jestli budeš dál takhle kecat, klidně ho dám
někomu jinýmu."
"Třeba Meredith?" utahovala jsem si z něj.
"Ta nepatří do tvojí ligy a ty to dobře víš."
80
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama