VA7, 10.kapitola

28. ledna 2013 v 14:38 | *Sydney* |  VA7
O víkendu jsem měla málo času(kvůli škole,jako vždy :D ),tak je kapitola kratší, ale snad se bude líbit. Další přidám co nejdříve,už mám třetinu ;)


10.kapitola
Jeden z problémů bude, jestli mi Lissa pomůže. Jsem sice přesvědčená, že ano, ale třeba se mýlím. Christian jí určitě bude přesvědčovat, aby to nedělala, a možná se mu to i povede, když začne argumentovat o tom, že Jill by pak zůstala sama. Přesto doufám, že mi pomůže. Adrian poslal pro Oksanu, která souhlasila, protože Dimitrije měla ráda a Adrian…ten se rozhoduje srdcem a ne mozkem, ale teď se to hodí. Už delší dobu nepil a éter taky dlouho nepoužil, takže by měl být silnější. Dojedla jsem poslední kousek bagety a šla zpátky před budovu školy za Lissou a Adrianem.
"Tak co jste probírali?"zeptala jsem se, když jsem je našla. Stáli u jednoho stromu, kde nebylo tolik slunce.
"Nic zajímavýho."odvětil Adrian a znuděně mávl rukou. "Zato tvůj rozhovor bude stát za to."usmál se na mě a odešel trochu dál, aby nám dal trochu soukromí, i když jsem věděla, že celý rozhovor uslyší.
"O čem to mluví Rose?"zeptala se nechápavě Lissa a začala se na mě mračit.
"Jak jsem ti říkala o tom, že na něčem pracuju, tak ten "projekt" je způsob, jak přivést Dimitrije zpět."Lissa se zarazila.
"Co?"řekla a pak se podívala na Adriana "A ty jí v tom pomáháš?"řekla mu a já pochopila, že už se v ní začíná projevovat potlačená temnota.
"Ona mě k tomu donutila."řekl Adrian klidně.
"Jasně,"řekla jsem sarkasticky směrem k Adrianovi "Liss, poslouchej. Našli jsme způsob, jak přivést Dimitrije zpět. Máme i postup, ale vyžaduje to tři uživatele éteru. Adrian se nabídl a Oksana mi taky pomůže. Pak potřebujeme třetího-to budeš ty, pokud budeš souhlasit."řekla jsem jí, doufajíc, že se trochu zklidní.
"Rose, proč jsi mi to tajila? Ty mi nevěříš? Vždyť víš, že mi můžeš věřit. Pomůžu ti, pokud mi všechno vysvětlíš."řekla a začala mě propalovat pohledem. Přikývla jsem a pustila se do vysvětlování. Lissa se posadila na lavičku a pozorně poslouchala každé mé slovo. K mému překvapení to nezabralo ani půl hodiny, takže Lissa měla ještě chvíli na oběd. Rozloučila jsem se s Adrianem, který si poblíž školy pronajal pokoj v nějakém předraženém hotelu. S Lissou a jejími strážci jsme vyrazili do jídelny a pak rovnou do místnosti s dárci, která byla pro lidi schovaná. Pustili nás dovnitř a já si stoupla k rohu a odvrátila od Lissy zrak a koukala se po místnosti, která byla celá potemnělá. Když Lissa skončila, tak jsme museli jít svižným krokem, abychom stihli její další hodinu.
"Oksano,"pozdravila jsem jí, když přišla k nám do pokoje. Dnes jsme měli provést celý rituál oživení. Lissa mi pomohla a i přes všechen Christianův nesouhlas do toho šla se mnou. Včera nabila ještě pár věcí éterem a zopakovala si celý postup. Vybrali jsme si místo poblíž kampusu, kde nikdo nebyl a tam jsme se to rozhodli udělat. Dimitrije naštěstí ještě nepohřbili a Adrian nám ho sem nechal dovést. Když jsem ho viděla, tak vypadal stále stejně a nehybně, tak jsem se pak radši vrátila do pokoje. S Lissou jsme sehnaly stříbrný řetěz-tedy, přidělaly jsme několik stříbrných náramků a přívěšků k sobě, ale to bude taky fungovat. Chceme to udělat večer, a protože byl pátek, tak se to i hodilo. Vzala jsem si volno a celý den, co měla Lissa vyučování, jsem s Adrianem připravovala vše potřebné.
"Přijela jsi akorát včas. Vše je připravené."řekla jsem radostně, protože jsem si uvědomovala, že zanedlouho budu mít zpět svého Dimitrije.
"Vážně to chceš udělat, Rose?"ujišťovala se Lissa.
"Jo, chci. Za pokus to stojí a já věřím, že to vyjde."usmála jsem se na ní a tak už nic nenamítala. Oksaně jsem zopakovala postup-chci si být jistá, že to vyjde- a pak jsme vyrazily za Adrianem, který na nás už čekal.
"Malá Dhampýrko,"pozdravil mě a pak se obrátil k Lisse "Sestřenko," usmál se na ni a pak se obrátil k Oksaně "Madam,"řekl uctivě. Kam zmizel ten starý Adrian bez vychování. Ten by jí normálně ani nepozdravil. Rychle jsem je představila a pak jsem si sedla na židli, kterou jsem si připravila, protože jsem neznala přesnou délku rituálu. Ostatní si sedli do trojúhelníku kolem Dimitrijova těla-Oksana u hlavy, Adrian u pravé nohy a Lissa u levé. Zvedla jsem se, protože jsem si uvědomila, že je musím spojit stříbrným řetězem. Vytáhla jsem ho z tašky a propojila je. Vrátila jsem se zpět k židli a nervózně se na ně podívala.
"Připraveni?"zeptala jsem se jich. Všichni kývli na souhlas a začali. Viděla jsem světlo, které začalo vycházet z Lissy, Adriana a Oksany a projíždělo celým řetězem. Tak to bylo pár minut, než se začalo zastavovat u Oksany. Zavřela oči a upadla do nějakého transu. Všude bylo tolik éteru, a já si všimla Dimitrijova ducha. Teď se tvářil vystrašeně. Kolem něj se začalo hromadit světlo z éteru a pomalu ho to začalo vtahovat do jeho těla. Už jenom chvíli radostně jsem si pomyslela. Pak jsem už Dimitrijova ducha neviděla. Je to tady. Povedlo se. Byla jsem nadšená, ale pak jsem se zarazila. Koukla jsem se kolem a Adrian ležel nehybně na zemi. Přiběhla jsem k němu, abych mu zkontrolovala puls-naštěstí dýchal. Podívala jsem se na Oksanu a Lissu-Lissa byla na omdlení a Oksana se tvářila…smutně. Koukla se na mě a já pochopila. Ne. To nemůže být pravda. Ne! Slzy se mi začaly hrnout do očí a já se podívala na Dimitrije. Vypadal pořád stejně-mrtvě. Přišla jsem k němu a sedla si. Chvíli jsem na něj koukala, ale nic se neměnilo. Ani malý pohyb. Rozhlédla jsem se kolem a viděla Lissu, která seděla u Adriana a mluvila na něj. Oksana se zvedla a objala mě.
"Máme ještě jeden pokus,"řekla "Ten už vyjde." Tomu jsem nevěřila. Myslím, že ani ona tomu nevěřila. Adrian na to nemá dostatek síly. Lissa teď bude muset dlouho odpočívat, než se zotaví. Oksana vypadala, že potřebuje jen trochu spánku, ale určitě na tom byla hůř. Jediná možnost, by byla najít Avery. S tou by to určitě vyšlo, protože byla silnější než Oksana. Věřila jsem, že se dřív nebo později ukáže, ale to "později" se mi moc nehodilo. Co když Dimitrij najde dřív klidu? Nebo ublíží Lisse? Teď nemá dost sil, aby se bránila éteru. Proti němu jí nedokážu chránit ani já. Slzy mi tekly po tváři i když jsem se tomu bránila. Musím to tu co nejdřív uklidit a postarat se o Lissu s Adrianem. Setřela jsem si je, vykroutila se z Oksanina objetí a vstala. Zamířila jsem k Lisse a Adrianovi. Oba teď neměli dost sil na pohyb. Mojí vinou. Byla jsem sobecká. Teď jim musím pomoct. Přisedla jsem si k nim a chvíli je pozorovala.
"Jsi v pořádku Liss?"zeptala jsem se ustaraně chvějícím se hlasem.
"Jo,"zašeptala "Adrian ale moc ne."ukázala na něj.
"Ten se z toho dostane. Dám mu návrh, kvůli kterému se určitě uzdraví."usmála jsem se na ní, i když to muselo vypadat dost uboze. Oplatila mi ho a já se pak sklonila k Adrianovi.
"Slyšíš mě Adriane?"řekla jsem mu. Nepatrně pohnul hlavou a to jsem brala jako souhlas.
"Byl jsi dobrý,"i když ne tolik, aby mi vrátil Dimitrije, ale to nebyla jeho vina. "Teď si odpočiň. Bylo toho na tebe moc. Na vás všechny."podívala jsem se na Lissu.
"Oksana ti pomůže na pokoj a taky si odpočine. Já odvezu Adriana do jeho pokoje v hotelu."řekla jsem a za chvíli už Oksana pomáhala se Lisse zvednout. Taky jsem jí pomohla, rozloučila se a vrátila se zas k Adrianovi.
"Kde je ten hotel?"zeptala jsem se ho.
"Peněženka."zašeptal tak potichu, že se divím, že jsem ho slyšela.
"Kde jí máš?"
"V bundě."odvětil zase stejným a tichým hlasem. Šáhla jsem mu do kapsy na bundě a vytáhla jeho peněženku. Rozepnula jsem jí a vyndala klíček s nápisem "Plaza Hotel" a číslem 135. Jediný Plaza Hotel byl pár kilometrů odsud. Zvedla jsem se od Adriana a došla k tělu Dimitrije. Budu ho muset schovat, ale teď na to není čas. Vzala jsem deku, na které ležel a hodila ho přes něj. Nabrala jsem nějaké listí a zasypala ho tím. Snad to nevzbudí moc pozornosti. I když sem nikdo nechodí, nemůžu zaručit, že by se tu někdo neobjevil. Došla jsem zpět k Adrianovi a zvedla ho do náručí. Jako strážkyně Lissy jsem měla auto. Naštěstí nebylo zaparkované na Lehighu, ale kousek od něj v garáži opuštěného domu. Ten dům byl blízko, tak jsem k němu, i s Adrianem v náručí, vyrazila.
Jak jsem čekala, moje auto tam bylo stále zaparkované, jenom trochu zaprášené. Otevřela jsem zadní dveře a nastrkala do nich Adriana. Já si vlezla dopředu k volantu, otočila klíčky a vyjela směrem k Adrianovu hotelu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chcete, aby Dimitrij žil?

Ano. 79.4% (27)
Ne. 11.8% (4)
Je mi to jedno. 8.8% (3)

Komentáře

1 LussyNda LussyNda | Web | 28. ledna 2013 v 18:12 | Reagovat

PŘIKRÝT DIMITRIE DEKOU A PAK HO ZASYPAT LISTÍM???? :D :D :D
TO JAKO FAKT. CHUDÁK DÍMKA :-)
SUPER KAPITOLA, ALE TAKHLE TO ODKLADAT :-D NEMŮŽEŠ HO PROSTE UZ OZIVIT? :-)

2 LussyNda LussyNda | Web | 2. února 2013 v 13:12 | Reagovat

kdy bude další kapitola???

3 Anet Anet | 10. června 2013 v 16:40 | Reagovat

ted je mi jasne co se stane xD vzdyt ten adrian rikal ze postupne bude ozivovat ne ze hned se naechne jak je to v tech filmech a ozije....hmm...XDDD bude to zajimavi no ale stejne me porad sere ze ozije je to proste uz moc ohrany,,,furt vztava z hrobu..je to proste divny..no..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama