VA7, 3.kapitola

8. ledna 2013 v 23:42 | *Sydney* |  VA7
3.kapitola
Jako první zareagoval Dimitrij. Vrazil tomu Strigojovi, co mě praštil zezadu, ale on uhnul. Mezitím už pět strážců odvádělo Lissu a Christiana někam do bezpečí. Ostatní se nám snažili pomoct, abychom mohli také ustoupit, protože i kdyby všichni zde přítomní strážci pomáhali, tak jsme měli téměř nulovou šanci na výhru. Na strážce zaútočilo okolo deseti Strigojů, na mě dva, na Dimitrije asi pět, a zbytek zamířil za Lissou. Nemohla jsem se moc ohlížet, protože na mě zrovna jeden ze Strigojů dělala výpad. Ten jsem v pohodě odrazila, připravila jsem si kůl a začala mu oplácet útoky. Jednoho jsem shodila na zem a ten čas jsem využila na jeho probodnutí. Napřáhla jsem se, ale druhý Strigoj na mě zaútočil a tak jsem se mu musela bránit. Podívala jsem se k Dimitrijovi, jestli je v pořádku. Bojoval už jen se čtyřmi. Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem se neměla otáčet. Strigoj mi dal strašnou silou pěstí, až jsem odletěla k jednomu ze stromů. Na chvíli se mi setmělo před očima, ale rychle jsem se oklepala. Nachmatala jsem svůj kůl, zvedla se a zaútočila na toho, který byl velký asi jako já. Teď už jsem si dávala pozor na oba dva.


Po pár minutách se mi konečně podařilo tomu menšímu ze Strigojů zasadit osudovou ránu a probodnout ho. Skácel se mrtvý k zemi a já se pustila do druhého. Rozmáchla jsem se proti němu, on nestihl zareagovat a tak jsem ho trefila přímo do obličeje. Ale nebyl by to Strigoj, aby se z toho rychle nezotavil a za vteřinu už byl zase na nohou. Zase jsme se několik minut mlátili a já se cítila malinko vyčerpaná. Přesto jsem se mu bránila tak, jako bychom právě začali. Podařilo se mi ho říznout kůlem do ruky a on jenom vykřikl bolestí. Toho jsem využila a probodla mu srdce kůlem. Neváhala jsem a šla jsem pomoct Dimitrijovi. Zaútočila jsem na jednoho, teď už jen z tří a začala s ním bojovat. Tenhle vypadal, jako že je Strigojem krátkou dobu. Proto také udělal mnoho chyb. Dala jsem mu pěstí a podkopla nohy, když v tom jsem uslyšela odporné křupnutí. Nevšímala jsem si toho a Strigoje probodla. Podívala jsem se směrem k Dimitrijovi. S jeho Strigoji teď bojovali čtyři strážci, ale Dimitrije jsem neviděla. Podívala jsem se na zem a pak jsem přestala vnímat svět okolo mě. Dimitrij tam ležel a nehýbal se. Rozběhla jsem se k němu, se slzami v očích.
"Dimitriji!" zvolala jsem a sedla si k němu. "Dimitriji! Mluv se mnou." Nepohnul se.Žádný náznak života v jeho těle. Zoufale jsem na něj křičela, ale nic se nedělo. "Dimitriji?" stále nic. Ne, to nemůže být pravda. Dimitrij, muž, kterého jsem tolik milovala, nemůže být mrtvý. To křupnutí, to nemohlo být od něj. Nic z tohohle nemůže být skutečné. Ani jsem si neuvědomila, že už vedle něj nesedím, ale že mě strážci odvádí pryč. "Pusťte mě. Nemůžeme ho tam takhle nechat. Co když- co když stále žije?"
"Ne. Je nám to líto, Belikov byl výborný strážce, je to velká ztráta, ale život jde dál." "Ne!"zařvala jsem a začala sebou zmítat. "Pusťte mě!"zopakovala jsem, tentokrát už hlasitěji. Vytrhla jsem se jim a běžela zpátky k Dimitrijovi. Neviděla jsem sice dobře na cestu, ale poznala jsem Dimitrijovo tělo. Leželo na stejném místě, stále nehybně. Sice jsem už začínala věřit, že doopravdy odešel, ale stále jsem si uchovávala naději. Dimitrij-ten, který bojoval jako bůh, Dimitrij, který byl vždy na mé straně. Ten Dimitrij, kterého jsem milovala tolik, že kdyby umřel, tak by umřela i část mě. Sedla jsem si vedle něj a zkusila jsem to naposledy.
"Dimitriji? Slyšíš mě? Vše bude v pořádku. Jen se na mě podívej." Promluvila jsem zoufalým ochabujícím hlasem. Zase žádná odezva. Takže to byla pravda. Dimitrij je doopravdy mrtvý. Sice jsem tomu nechtěla věřit, protože mě to trhalo zevnitř, ale vše tomu nasvědčovalo. Naposledy jsem ho pohladila po tváři a po vlasech. Setřela si slzy z tváří a zvedla se. Určitě někde potřebují strážce. Musím jít pomoct chránit Lissu. Co by mi na to řekl Dimitrij, kdyby tu ještě byl? Moje city jsou teď nedůležité. Oni mají přednost, ne já. Zvedla jsem se a vyrazila směrem, kam se předtím vydali strážci s Lissou a Christianem. Rozběhla jsem se, stále trochu se slzami v očích. Koukla jsem se za a vedle sebe, jestli kolem mě není Strigoj, a když jsem se otočila, zrovna z druhé strany rohu vyskočil Strigoj.
"Jak se tak koukám, umřel ti přítel."promluvil s ďábelským úsměvem na tváři. To neměl dělat. Všechen svůj potlačovaný vztek a zármutek jsem vypustila na něj. Udeřila jsem ho silou mezi oči, nakopla ho do břicha, a jakmile spadl, tak jsem do něj začala kopat.
"Nech-ho-na-pokoji!"zakřičela jsem na něj a svůj hlas jsem vůbec nepoznávala. Přitiskla jsem ho ke zdi a kůlem mu bodala kolem srdce, aby ještě před smrtí co nejvíce trpěl. Vůbec jsem nevěděla, co dělám, protože moje tělo se vymklo kontrole. Strigoj hrozně křičel, ale takovým způsobem, že jsem to nikdy nezažila. Konečně jsem se rozhodla ho zabít. Pomalu jsem mu probodávala srdce. Kůl vklouzl dovnitř a Strigoj padl k zemi. Mrtvý. Pokračovala jsem v cestě dál. Myslela jsem si, že budou poblíž kostela, protože tam Strigojové nemohli kvůli svěcené půdě. A měla jsem pravdu.

"Rose," Vykřikla Lissa a hned mě objala. "Co se ti stalo?" Vůbec jsem si neuvědomovala, že mám potrhané oblečení a mnoho krvavých šrámů z boje se Strigoji. "A…kde je Dimitrij?" Při vyslovení jeho jména jsem pocítila tolik pocitů najednou. Nejvíc jsem cítila smutek. Z očí mi znovu začaly pomalu stékat slzy. "Dimitrij…je…je mrtvý." Nevím, jestli mi něco rozuměla, protože už jsem jí v náruči plakala. Bylo toho na mě moc. Najednou mi připadalo, že už nemám důvod žít.
"Panebože. Rose, to bude v pořádku. Viděla jsi tělo? Jestli ne, tak může být stále na živu." Přikývla jsem. "Já-je to moje vina. Na něj šlo pět. Kdybych neváhala…tak…tak by mohl stále žít."začalo se mi dělat černo před očima. Rose, dýchej. Potřebuješ kyslík. Nádech-výdech. Moc mi to nepomáhalo. Chvíli jsem viděla tvář Lissy a vzápětí jsem padala do černoty.
"Rozo, co tady děláš?" Dimitrij stál v našem pokoji. Živý a zdravý.
"Co tu děláš ty? Já myslela…že jsi mrtvý."
"Vždyť už nejsem Strigoj. Pojď ke mně."přišla jsem k němu a on si mě přitiskl k hrudi. Políbil mě do vlasů a odnesl do postele.
"Jsi přepracovaná. Lehni si a pořádně se vyspi." Lehl si vedle mě, já si o něj opřela hlavu a poslouchala tep jeho srdce-srdce, jehož život už vyhasl. Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Jak to, že přežil?
"Co se stalo v tu noc, co jsme měli piknik?" "Zaútočili na nás Strigojové. A…mě zabili. Naštěstí si přivedla Lissu včas a ona mě uzdravila. Máme teď pouto, jako jsi měla dříve ty. Jsem stínem políbený."Takže Dimitrij nezemřel. Byla jsem šťastná. Tedy do doby, co se vše začalo rozplývat.
"Rose?"nade mnou klečela Lissa s ustaraným výrazem. Dotkla se mě na tváři a já ucítila na kůži zase to teplo. Uzdravovala mě. "Liss, kde je Dimitrij?"
"Ty si to nepamatuješ? Je mrtvý."
"Počkat. Co se teď stalo?"
"Omdlela jsi. Myslím, že je toho na tebe moc. Strážci už kontrolují dvůr, jestli tu ještě nezůstali nějací Strigojové a také se obnovuje ochrana."Byl to jen sen. Naivní sen. Kéž bych tu teď měla Dimitrije. Ne. Ten tu už nebude…nikdy. Mojí vinou. Kdybych jen neváhala a bojovala lépe. Mohla bych mu pomoct včas. Vybavila jsem si vzpomínku na Dimitrijovo tělo úplně zbavené života.
"Musíme jít pro tělo."ani nevím, jak mě to napadlo, ale byla to pravda. Nechtěla jsem ho tam takhle nechat. A nechtěla jsem, aby se na pohřbu spouštěla prázdná rakev-tedy chtěla bych, aby byl Dimitrij živý, ale když to nejde, tak bych chtěla uctít jeho památku.
"Už jsme ho odnesli."promluvila Lissa. To bylo dobře. Počkat…ani jsem se s Dimitrijem nerozloučila. Vždy, když jsme už k něčemu směřovali, tak nás někdo vyrušil. Sakra. Už zase jsem brečela. Lissa byla vzápětí u mě a objímala mě. Buď silná Rose. Zapomeň na to, i když to bude těžké a žij dál. Ne. Na Dimitrije nezapomenu. Už nikdy nikoho nebudu milovat. Rozhodně ne po tomhle. Můj život skončil spolu s jeho.
"Vaše Veličenstvo, můžeme jít. Už vychází slunce."Po domluvení jednoho ze strážců se začala Lissa zvedat.
"Rose, už půjdeme. Navíc, někdo sem na Dvůr dorazil."
"Kdo?" Kdo by mohl teď dorazit?
"Nech se překvapit. Čeká před společenskou místností." V tu chvíli jsem stála na nohou a následovala Lissu jako jeden ze strážců. Sice jsem stále smutněla, ale když mě Lissa uzdravovala, tak se to zmírnilo a to natolik, že jsem mohla fungovat dál.
Dovedli jsme Lissu do jejího pokoje. Až teď jsem si uvědomila, že někdo chybí.
"Kde je Christian?"
"Pomáhal strážcům, když mě odváděli, ale vysílilo ho to a tak, když jsi omdlela, byl odveden na ošetřovnu." Co by Christian pro Lissu neudělal.
"Aha. No, já půjdu za tím neočekávaným příchozím." Lissa se usmála a já odešla směrem ke společenské místnosti, přemýšlející nad tím, kdo by to mohl být a myslící na to, že by to byl Dimitrij, i když to bylo pouze nevyplnitelné přání.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | Web | 9. ledna 2013 v 17:41 | Reagovat

Ty si nám zabila Dimitrije ??? :D já zabiju tebe !!!! :D :D :D úžasná kapča :D

2 *Sydney* *Sydney* | Web | 9. ledna 2013 v 20:01 | Reagovat

Jak říkám, promiň. :-(
Já mám totiž raději Adriana, a po 6.díle mi ho bylo hrozně líto.
Ale jinak děkuji :-)

3 An. An. | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 22:40 | Reagovat

Zabila jsi Dimitrije! O_O Teda..:D
Mě ADdriana bylo taky líto, ale když jsem tak četla bloodlines, tak věřím, že bude se Sydney. (Nebo doufám.)
Jinak samozřejmě moc povedená kapitola:)

4 *Sydney* *Sydney* | Web | 17. ledna 2013 v 23:24 | Reagovat

Ano, se Sydney bude, už se k sobě měli od TGL.
Děkuji :)

5 Já | 4. února 2013 v 13:56 | Reagovat

No tak touhle kapitolou toho nechávám. Myslela jsem že to bude trochu originálnější, že s nimi vymyslíš uplně jiný příběh. Ale přijde mi to už celkem ohrané s tím Dimitrijem. Už ve třetím díle ho ztratila a teďka znovu. A taky nevim jak velká pravděpodobnost je, že by Strigojové prolomili ochranu zrovna na královském dvoře. :-?

6 domča domča | 17. prosince 2014 v 18:07 | Reagovat

největší píčovina. Pravá spisovatelka jakožto richelle by dimitrije nikdy nenechala takhle trapně zemřít a už vůbec, zemřít.

7 Kulisek129 Kulisek129 | 28. února 2016 v 15:54 | Reagovat

Coooo? Jak jsi ho mohla nechat umřít?! O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama