VA7, 4.kapitola

9. ledna 2013 v 16:20 | *Sydney* |  VA7
4.kapitola
"Adriane."zvolala jsem, když jsem ho uviděla. Seděl na jedné z lavic před sálem. Sice jsem byla zklamaná, že tam nebyl Dimitrij, ale Adriana jsem taky ráda viděla. Jakmile mě zaregistroval, zvedl se a objal mě.
"Slyšel jsem, co se stalo. Je mi to líto." Nebylo a já to věděla. Dimitrije neměl rád, kvůli tomu, že mě nemohl mít pro sebe. A pak se mi začalo po Dimitrijovi zase stýskat. Proč se to stalo jemu a ne mě? On by beze mě žít dokázal. Možná ne hned, ale později ano. On vždy dokázal své pocity lépe skrývat. Já ne. Myslela jsem si, že můžu normálně fungovat, ale nemohla. Nikdy. Navždy bez něj. Přitiskla jsem se k Adrianovi a začala si představovat, že je Dimitrij. Pokusila jsem se nebrečet a povedlo se. Sice mi k tomu moc nechybělo, ale udržela jsem to.
"Jsi špatný lhář." Cítila jsem, jak se pousmál.
"Zlepšuju se."jak může být tak v klidu? Vždyť byli zabiti strážci, včetně toho nejlepšího.
"Moc mi to neusnadňuješ. Kdy jsi sem přijel? A to jsi mi už odpustil?"
"Přijel jsem hned po útoku. Potřebovali léčitele. A na odpuštění se pracuje. Teď jsem tvoje citová podpora."
"Děkuju," Musela jsem na tom být hodně špatně, když i Adrian mi přijde normálnější než já.
"Nezajdeme do baru?" Když nepřestanu vzpomínat, tak se zblázním. Musím tu bolest ztlumit a to co nejrychleji. Pro zatím je nejlepší řešení alkohol.
"Já tě nepoznávám, ale proč ne."


Adrian mě cestou do baru přidržoval, abych nespadla, protože jsem teď byla nemotorná, většinu cesty jsem ani nevnímala. Zavedl mě do baru, který vypadal zvenku obyčejně. Cihlové zdi a barevná okna. Vevnitř to vypadalo spíše jako luxusní restaurace. Sedla jsem si na jednu židli a objednala si vodku. Adrian si vzal Martini.
"Víš, já tě pořád miluju. Půjdeme ke mně do pokoje?"začala jsem mluvit na Adriana opilým hlasem. Vypila jsem skoro dvě lahve vodky. Kolem byl svět mírně rozmazaný, jako by někdo polil obraz. Chytla jsem ho za ruku a stoupla jsem si. Špatný krok. Zatočila se mi hlava a já začala padat, stahujíc Adriana, který na mě nakonec spadl.
"Nejdeš na to nějak rychle?" usmála jsem se na něj a políbila ho. On mi ten polibek neoplatil.
"Rose, potřebuješ pomoc. Teď se zvedni a já ti pomůžu dojít v pořádku do pokoje."
"Ale-"
"Rose, pojď se mnou."přikázal mi to a já nemohla odporovat. Použil na mě nátlak. Tělo začalo dělat jiné věci, než které jsem chtěla já. Zvedla jsem se a nechala se jím podpírat, než jsem dorazila k pokoji.
"A teď běž spát."Sakra. Zase ten nátlak. Moje mysl zareagovala až na druhé vyzvání.
"Běž si lehnout do postele a spát." Otevřela jsem dveře a vpadla dovnitř. Opileckým krokem jsem vyrazila směrem k posteli. Lehla jsem si a začala něco mumlat.
"Kdyby tu byl Dimitrij, tak by si lehl vedle mě a pomohl mi usnout."
"Ale není. A já nejsem on."
"Prosím…"začala jsem žadonit, až nakonec souhlasil. Tohle se mi vůbec nepodobalo. Měl pravdu, že potřebuju pomoc. Ale až přestanu být opilá. Teď za svoje činy neponesu následky. Usmála jsem se, když si lehl vedle mě. Položila jsem mu hlavu na hruď jako dřív Dimitrijovi. Začala jsem usínat při poslouchání Adrianova neklidného srdce. Nakonec jsem upadla do hlubokého spánku. Zdálo se mi znovu o dnešním odpoledni a…o Dimitrijově smrti. Co se mu stalo. Jak se mu to stalo. Pořád se mi to přehrávalo dokola, pořád jsem slyšela ten křupavý zvuk, když mu Strigoj zlomil vaz. Já se vždy zachovala jinak, ale Dimitrij stejně umřel. Nakonec jsem to vzdala. Celý souboj jsem mu říkala, jak moc ho miluju. On sice neodpovídal, ale mně stačil pohled na něj. Jednou se na mě podíval, usmál se a pak "KŘUP!" Strigoj to udělal znovu.
Probudila jsem se a brečela. Když mám od vzpomínek klid ve skutečném světě, tak ho nemám ve snech. Adriana to taky probudilo a tak si mě k sobě přitáhl, abych se trochu uklidnila. Chvíli jsem si myslela, že je tu Dimitrij, ale pak jsem se podívala a byl tu Adrian. Strašně mě začala třeštět hlava. Jako by mě do ní někdo mlátil.
"Nemáš aspirin?"zeptala jsem se ho, stále trochu neklidná.
"Nemám. Na tohle jsi měla myslet před tím, než jsi toho tolik vypila."
"To říká ten pravý." Podíval se na mě, jakoby říkal "Já jsem nevypil dvě lahve vodky." Nevšímala jsem si toho a vstala jsem. Bolest byla ještě horší a tak jsem se vydala do koupelny, jestli tam nenajdu náhodou nějaký ten prášek.
"Tady jsi…"zamumlala jsem si sama pro sebe, když jsem vytáhla krabičku s aspirinem. Hned jsem si jeden vzala a začala si čistit zuby, abych se zbavila té pachuti vodky.
Když jsem skončila, zašla jsem si do skříně pro oblečení, že se vysprchuju a převléknu. Otevřela jsem a uviděla tam Dimitrijovi věci. Přišla jsem k nim blíž a dotkla se jich. Hned se mi vybavil Dimitrij. To, jak mi vždy pomohl v nejhorším a jak mě dokonale chápal. Slzy se mi vhrnuly do očí. Ne. Ne, ne ne a ještě jednou ne. Takhle to vážně nejde. Dimitrij by opravdu nechtěl, abych se tolik trápila. I přes to, jak moc mě to bolelo, jsem vzala krabici, ve které mi byly poslány šaty od Adriana, a začala tam skládat Dimitrijovi věci. Ani jsem si nevšimla, jak mě se zaujetím sleduje Adrian. Bylo mi to jedno. Teď jsem se věnovala Dimitrijovi. Vzpomínkám na něj. Jak jsem ho poprvé viděla, když jsme s Lissou utekly z Akademie sv. Vladimíra. Jak jsme se bránili našim citům. Jak krásnou chvíli jsme zažili v chatce. Vše se mi to začalo hromadit v hlavě a mě se začala motat hlava. Nevšímala jsem si toho a pokračovala. Mezi posledními jsem tam dala jeho oblíbené westernové romány. Vzpomněla jsem si, jak je miloval. I jako Strigoj. Pak jsem uchopila jeho kožený kabát. Šáhla mu do kapes, jestli tam něco není, a pak jsem na něco narazila. Malá krabička. Otevřela jsem jí a udivením jsem na chvíli přestala dýchat. Byl tam…snubní prsten. Dimitrij mě chtěl požádat o ruku. Ale nikdy se mu to nepovedlo. Dřív ho zabil ten Strigoj. Pocity mnou začaly zmítat. Láska. Úzkost. Smutek. Zlost. Vše se zkazilo za jediné odpoledne. Možná bych v tuhle chvíli, kdyby Dimitrij žil, byla zasnoubená. Zaklapla jsem krabičku a dala jí k ostatním věcem. Vzala jsem lepenku a krabici zalepila. Odnesla jsem si jí pod postel a vrátila se zpět ke skříni, abych si vzala to oblečení, co jsem původně chtěla udělat.
Odešla jsem i s oblečením zpátky do sprchy a přestala se vším zabývat. Alespoň jsem se o to snažila.
S odcházející párou jsem chtěla nechat odejít i Dimitrije.
"Sbohem Dimitriji. V mém srdci zůstaneš navždy a každý večer si na tebe vzpomenu. Neboj se. Miluju tě a vždycky budu."zašeptala jsem a usmála se. Vypnula jsem sprchu a šla se připravit na nový život, bez Dimitrije a bez lásky-prozatím…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | Web | 9. ledna 2013 v 17:49 | Reagovat

Tak u týhle kapitoly jsem bulela jak malý dítě !!! :D :D začnu vraždit :D nemůžeš nám zabít Dimku !!! :D

2 *Sydney* *Sydney* | Web | 9. ledna 2013 v 20:37 | Reagovat

Já vím, jsem hrozná :D

3 lena lena | 9. ledna 2013 v 21:19 | Reagovat

hele, že to s Dimitrijem nemyslíš vážně a jestli jo tak fakt doufám že nebude chodit s Adrianem, ptž ho uplně maximálně nesnáším

4 *Sydney* *Sydney* | Web | 9. ledna 2013 v 23:37 | Reagovat

Uvidíš ;-) (A Adrian je úžasný. Má spoustu dobrých vlastností :-)  )

5 Tessiinka Tessiinka | 10. ledna 2013 v 23:31 | Reagovat

[4]: ano přesně :) nechápu co každý má proti Adrianovi :)

6 LussyNda LussyNda | Web | 11. ledna 2013 v 9:48 | Reagovat

skvela kapitola a povídka, ale jak můžeš zabít Dimitrije???

vždyt bez něj to nebude ono. Nedokážu si Rose bez Dimitrije představit. Adrian mi mnohem víc líbí u Sydney.

7 *Sydney* *Sydney* | Web | 11. ledna 2013 v 13:30 | Reagovat

Řeknu to jednoduše. Zachovejte si naději...Na konci tunelu je vždy světlo. ;-)
No, a já jdu psát 5.kapitolu(včera jsem měla školu do pěti 8-O ).

8 LussyNda LussyNda | Web | 11. ledna 2013 v 16:55 | Reagovat

[7]: takže by tu byla možnost, že Dimitri bude živý???:-)

9 *Sydney* *Sydney* | Web | 12. ledna 2013 v 0:43 | Reagovat

;)

10 Tessinka Tessinka | Web | 13. ledna 2013 v 16:26 | Reagovat

[8]: nějakou možnost cítím :D :D

11 sissa sissa | 13. ledna 2013 v 20:38 | Reagovat

wau prosím daj čo najskor ďalšiu :-D  :-D  :-D

12 LussyNda LussyNda | Web | 15. ledna 2013 v 21:53 | Reagovat

[10]: ja taky aspon doufam a dofam ze se objeví uz v příští kapitole...
třeba Adrian by ho nakonec nějak mohl ještě vzkřísit že byl stínem políbeny a připoutaný k adrianovi :-)

- kdy bude další kapitola?

13 Tessinka Tessinka | Web | 16. ledna 2013 v 7:07 | Reagovat

kdy bude další kapča ?? :)

14 Anet Anet | 9. června 2013 v 21:58 | Reagovat

No ty pičo!!!Twl!!!!Kurva!!!Já fakt čekala že obživne nebo tak neco ale ne....twl----hups.... :-x   no aspon to ted bude trochu inaci nez ze vzdycky skonci s tym dimitrim... musim se ji vykoupat takze nevim jestli jeste neco stihnu precist akze kdyztak zejtra no....pises fakt uzasne§§§§!!!!!! :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama