VA7, 6.kapitola

17. ledna 2013 v 23:16 | *Sydney* |  VA7
Je trochu krátká, ale snad to nevadí :)


6.kapitola
Noc byla bezesná. Jenom temno, ale já byla i tak ráda. Žádné noční můry. To byla první noc po smrti Dimitrije, co se mi nic nezdálo. Najednou se ozval hnusný drnčivý zvuk-budík.
"Ne, ještě pár minut…"unaveně jsem zamumlala a zaklapla budík. Znovu mě pohltila tma. Ale ne na dlouho.
"Rose. Rose, vstávej. Zaspaly jsme. Rose!"křičela na mě Lissa. Namáhavě jsem otevřela oči a koukla se na budík. Bylo 8:50.
"Sakra."řekla jsem a rychle vyskočila na nohy. Vzala jsem si svojí strážcovskou uniformu, nasoukala se do ní a běžela do koupelny. Rychle jsem si vyčistila zuby a stáhla si vlasy.
"Můžeme jít."vykřikla jsem z koupelny a šla směrem k Lisse. Vzala si svojí tašku s věci a otevřela dveře. Cestou se k nám připojili ještě dva strážci. Už zvonilo na hodinu, a my akorát vešli do učebny, ve které probíhala první hodina. Probíhala formou přednášky, což jsem stejně nevnímala, protože jsem se koukala kolem, jestli tu není potenciální nebezpečí hrozící Lisse. Ta si to ale užívala. Nikdy bych netušila, že Lissu to takhle zaujme. Žrala mu každé slovo, ale stíhala si při tom dělat zápis. Teď jsem byla opravdu ráda, že jsem přijela jako strážkyně Lissy, a ne jako její spolužačka.
"Tebe vážně tolik braly ty jeho žvásty? Zeptala jsem se jí s úsměvem na tváři. Ona se na mě ale jen zamračila. "Náhodou to bylo velice fascinující. To jen ty jsi tam usínala."
"Neusínala. Koukala jsem se, jestli ti nehrozí nebezpečí."
"Já vím."usmála se a při chůzi mě objala. Trvalo to sice jen chvíli, ale i tak jsem byla šťastná, že se Lissina temnota trochu vytratila. Za pomoci Oksany se to trochu naučila. Možná to neumí tak dobře, jako ona, ale částečně to dokáže na tu nejhorší část temnoty. Začala si dělat léčivá kouzla do stříbrných předmětů a to jí pomáhalo. Pustila mě a šli jsme dál. Lissa se koukala z okna, ale pak do někoho vrazila.
"Omlouvám se."pověděla dívce, která se teď otočila. První jsem zaregistrovala její výšku a barvu pleti-byla bledá, určitě byla Morojka. Měla zrzavé vlasy pod prsa a zářivé oříškové oči. Usmála se na Lissu a promluvila.
"Nevadí. Nejsi náhodou Vasilisa Dragomirová? Královna?"
"Ano. Ale říkej mi Lissa a nejsem tu jako královna, ale jako studentka, jako jsi ty." Podezíravě jsem si prohlížela tu Morojku, než jsem usoudila, že je neškodná.
"Tohle je moje strážkyně, Rose Hathawayová."představila mě. Trochu jsem se pousmála, ale pak jsem nasadila zase strážcovský pohled.
"Těší mě. Já jsem Ashley Badicová."Koukla se na Lissu s úsměvem. Ani mě nepřekvapilo, že byla královská. Tahle univerzita byla hodně prestižní, pro normální Moroje bylo téměř nemožné se sem dostat, a pro lidi to samé.
"Dobře, Ashley, já musím jít, protože mi za chvíli začíná biologie."řekla Lissa a už odcházela pryč, když jí Ashley zastavila.
"Já půjdu s tebou. Mám jí teď taky."Lissa jenom naznačila, že může, a tak jsme vyrazili i se strážci, kteří se toulali někde za námi.
Zbytek dne probíhal stejně nudně a pomalu, jako jeho začátek. Ashley nás, teda spíš Lissu, ale s ní jdu i já, na večeři do jedné restaurace poblíž kampusu. Jako královna mohla Lissa jít, a samozřejmě i doprovod. Ashley si s Lissou neobyčejně rozuměla.
"Slyšela jsem o tom, že ovládáš nějaký pátý živel."řekla Ashley.
"Jmenuje se éter. Ano, ovládám ho, ale má na mě špatné účinky, takže je jen na krajní příležitosti. Ty ovládáš vzduch, že ano."
"Jak-jak to víš?"zeptala se se zděšením na tváři.
"Já vidím aury. Jedna z dalších schopností vyvolaných éterem. Ale neboj, neublíží ti to."vysvětlila jí Lissa a já mezitím těkala očima po okolí. Po chvíli mi začal foukat vítr do tváře, ale nikde jinde se nepohnul ani lísteček.
"Hej,"křikla jsem na Ashley "Nech toho. Ničíš mi účes."řekla jsem a oddechla si, když skončila. Rozpustila jsem si vlasy a znovu je stáhla, aby mi žádný nepadal do obličeje. Ale očividně Ashley z toho měla obrovskou zábavu. A měla jí i Lissa.
"Ok, vtipný."řekla jsem sarkasticky a dál sledovala okolí, protože už bylo po setmění.
"Uvolni se trochu, Rose."pousmála se na mě Lissa, ale já ji nevnímala.
"Měli bychom jít. Už to tu začíná být nebezpečné. Strigojové začínají vylézat z úkrytů a bezpečněji je v kampusu."řekla jsem vážně.
"Dobře. Jdeme, Ash?"řekla Lissa a začala se zvedat.
"Jo."odpověděla Ashley, taky se zvedla a vyšli jsme ke kampusu. Kolem byl les, takže jsme šli rychlejším tempem. Poblíž nás se ozvalo zašustění listí. Otočila jsem se a rychle jsem uhnula pěsti Strigoje, která by mě jinak trefila.
"Liss, Ashley, utečte."vykřikla jsem a zároveň uhýbala před další Strigojovou ránou namířenou ke mně. Vytáhla jsem kůl, když v tom jsem zpozorovala dalšího Strigoje. Kývla jsem strážcům, aby je odvedli. Po chvíli už jsem jen viděla obrysy odcházejících osob. Vrátila jsem se k boji, teď už se dvěma Strigoji. Prvního jsem kopla do břicha, ale ani to s ním nehlo. Naštěstí jsem pohotově uhýbala všem jejich pokusům o to, mě zabít, i když sem tam mě kopli či udeřili do obličeje, ale já vyhrávala. Jeden ze Strigojů mi podkopl nohy a já zahrála, že jsem ztratila rovnováhu. Strigoj se sklonil k mému krku a já mu zabodla kůl do srdce, dala ho ze sebe pryč a vyskočila na nohy. Strigoj na mě zavrčel, když jsem ho škrábla, ale on mi to oplatil rozříznutím nohy jeho nehtem. Strašně to začalo pálit. Bolelo to hodně, ale teď jsem se o to nesměla starat, protože mi šlo o život. Začali jsme kroužit kolem sebe a čekali, kdo zaútočí první. Rozhodla jsem se, že to budu já. Rozběhla jsem se k němu a skočila na něj. Chyba. Strigoj mi udeřil pěstí do břicha a já se v bolestech svalila na zem. Nemohla jsem se hýbat. Už jsem si začala myslet, že zemřu, ale pak jsem uviděla duchy. Pustila jsem je na Strigoje a z posledních sil jsem se vyškrábala na nohy, sebrala ze země kůl a vrazila ho Strigojovi do srdce. Zatvářil se překvapeně a padl k zemi bez známky života. Rozhlédla jsem se kolem a začala zahánět duchy. A pak jsem ho uviděla už podruhé. Dimitrij se tvářil stále stejně. Smutně. Ztrápeně. Mrtvě. Neváhala jsem a zeptala jsem se na otázku, která mě napadla chvíli po tom, co jsem ho spatřila poprvé.
"Je způsob, jak tě vrátit zpět?"zeptala jsem se s bolestí v hlase. Dimitrij se ano nehnul, tak jsem se zeptala znovu.
"Dimitriji, prosím, odpověz. Je způsob, jak tě vrátit k živým?"Buď se mi to zdálo, nebo jsem vážně viděla malé kývnutí hlavou na souhlas.
"Je to možné?"zeptala jsem se naposledy, abych se ujistila, že se mi to jen nezdálo. Teď už bylo přikývnutí výraznější. V mém nitru se objevila naděje a na povrchu slzy.
"Já-já najdu způsob, jak tě ke mně vrátit. Slibuju ti, že se o to pokusím. Jen mi naznač, kde hledat."podívala jsem se na něj, ale on začal mizet.
"Ne. Zůstaň tu."ale mluvila jsem do prázdna. Snažila jsem se zase vypustit duchy, ale už jsem neměla sílu. Pomalu jsem začala kulhat směrem ke kampusu. Vše mě bolelo. Včetně srdce.
"Rose."vykřikla Lissa, když jsem se dostala k místu, kde mi napsala, že budou. Přiběhla ke mně a ustaraně si prohlížela má zranění.
"Já ti pomůžu."řekla po chvíli váhání.
"Liss, ne. Víš, co ti to dělá. Tak dobře se léčit ještě neumíš. Nedělej to."
"Tohle jsou jen malé zranění a navíc ti to vyléčím jen z nejhoršího."
"Ne, Lisso."
"Jsem královna, tak ti přikazuju nechat se ode mě vyléčit." Šach mat. Nemohla jsem jí odporovat. Přece jen to byla královna, které sloužím a musím poslouchat. Už bez protestů jsem se nechala uzdravit. Pocítila jsem teplo, které se pomalu rozlilo po celém mém těle a bolest pomalu mizela.
"Už dost. Jsem v pořádku."zastavila jsem jí v polovině léčení. Moc dobře jsem věděla, co s ní éter dělá. To jsem nemohla dopustit. Mám jí chránit a tímhle jí chráním. Koukla jsem se kolem a všimla si vyděšené a zároveň uchvácené Ashley.
"Éter?"zeptala se po chvíli tupého zírání na mojí nohu, která před chvílí krvácela.
"Ano."odvětila Lissa. Ashley popošla blíž, aby se ujistila, že to co vidí, je skutečné. Po chvíli to uznala a podívala se na Lissu, jako kdyby byla bohyně. Tak se na ní jeden čas díval i Dimitrij. Dimitrij. Musím mu pomoct. Slíbila jsem mu to.
"Lisso, zjistila jsem něco, o čemž jsem vůbec nevěděla, že jde. Nevím to jistě, ale jestli je to pravda…"nedokončila jsem, protože se mi do očí vhrnuly slzy a Lissa mě obejmula.
"To je v pořádku Rose. Co jsi zjistila?"zeptala se mě.
"Dimitrij žije. Teda bude žít. Možná. Zeptala jsem se ho na to, jestli jdou mrtví vrátit zpět do našeho světa. A on souhlasil. Ale nejspíš nebudeme mít moc času, protože jestli Dimitrijova duše opustí náš svět, tak už se…"hlas se mi zlomil a já zabořila obličej do Lissina ramene.
"Chápu, Rose. Podíváme se na to ale až na Dvoře. Teď musíš odpočívat." Zvedla jsem se s ní a zamířila jsem k sobě do pokoje. Lissa zůstala vysvětlovat nějaké věci o éteru Ashley a hlídat jí zůstali dva strážci, ke kterým se měl za chvíli přidat i třetí. Byla jsem vysílená po všech stránkách. Lehla jsem si do své postele, ani jsem se neobtěžovala převléct a usnula.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Chcete, aby Dimitrij žil?

Ano. 79.4% (27)
Ne. 11.8% (4)
Je mi to jedno. 8.8% (3)

Komentáře

1 LussyNda LussyNda | Web | 18. ledna 2013 v 11:26 | Reagovat

skvělá kapitola :-)

už se moc těším až najdou způsob jak ho přivest zpátky :-)  :-)

2 Tessinka Tessinka | Web | 18. ledna 2013 v 17:05 | Reagovat

boží kapitola ! :D já věděla že Dimitrij bued žít :DD

3 *Sydney* *Sydney* | Web | 18. ledna 2013 v 17:54 | Reagovat

Ale jen když najdou způsob, jak ho přivést zpět, protože mají omezený čas. Další kapitola bude buď dnes večer nebo v sobotu,teď budu připravovat mini pohřeb.

4 LussyNda LussyNda | Web | 18. ledna 2013 v 20:37 | Reagovat

přece nemůžeš dimitrie pohřbít. :-)

mam napad co kdyby třeba Rose našla nějaké kouzlo smíchala jí se svojí krví a par pramenů vlasů dimitrie a přivedla ho zpátky ze světa mrtvých a nebo ještě líp co udělat třeba něco podobného jako byl v knížce ŠKOLA NOCI - kdy stark šel do světa mrtvích a přivedl Zoye zpět do světa živých. Mohli by mit třeba pak mezi sebou nějaké zvláštní pouto :-)

5 *Sydney* *Sydney* | Web | 18. ledna 2013 v 21:03 | Reagovat

Ne,já připravovala mini pohřeb pro mého křečka. Způsob vrácení je vymyšlený,ale třeba se jim nepovede...

6 LussyNda LussyNda | Web | 18. ledna 2013 v 21:06 | Reagovat

[5]: aha tak to jo :-)

ale no tak přece bys ho nenechala vážně zmizet na dobro. O čem by to pak bylo??? Rose a Dimitri jsou základ celého Vampířího světa

7 *Sydney* *Sydney* | Web | 18. ledna 2013 v 21:17 | Reagovat

Já ráda dramatizuji a to hlavně v příbězích,to už od dob,co ve škole píšu slohovky a někdy něco do časopisu:-D ale já bych vám ho nevzala. Rose bych ho nevzala :-D ;-)

8 LussyNda LussyNda | Web | 18. ledna 2013 v 21:23 | Reagovat

no ještě že tak :D už jsem se bála, že bys ho vážně nechala mrtvého

9 *Sydney* *Sydney* | Web | 18. ledna 2013 v 21:37 | Reagovat

;-) ale vždy se stane něco nepředvídatelného. Jako 2 z češtiny:-D :-D

10 LussyNda LussyNda | Web | 18. ledna 2013 v 21:54 | Reagovat

:D

11 An. An. | E-mail | Web | 20. ledna 2013 v 20:52 | Reagovat

Dimitrij bude žít! Aleluja! :D
Super kapitola.

12 Anet Anet | 10. června 2013 v 16:04 | Reagovat

Twl to si ze me delate kozy ne??!!! to uz je fakt ujety§!! nemuzete ho prece furt vracet zpatky....strigoj vrati se zpet...mrtvej vrati se zpet..to by pak z toho sveta mrtvejch nebo co to je mohli vytahnout vsechny mrtvyy....to uz je fakt blbost..ne fakt prece ho nemuzes furt dokola vracet.....sry ale je to uz fakt blbe.....a jenom...vzdyt jak jste tu rikali ze cela va je o rose a dimitriovi tak to je prave ono..vsechno je o nich tak proc to projednou nezmenit???!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama