VA7, 12.kapitola

8. března 2013 v 1:41 | *Sydney* |  VA7
Jsem hrozná, vím to. Nakonec jsem nevybrala ani jeden z možných směrů, ale vymyslela jeden, co se mi náhodou zdál ve snu. Je to celkem divný, ale tak hrozný zase ne...snad :D Opravdu se vám moc omlouvám za to mega opoždění, a za to, že je to tak krátký. Ale škola je škola a na budoucnosti mi záleží. Tak přeji pěkné čtení a těším se na komenty typu: Jak sis to vůbec představovala? To je ale krátký. Fuuuj! :D :D Ne, fakt hezký čtení a dobrou noc :D




VA7-12.kapitola
Nevnímala jsem nic, co se dělo kolem mě. Jen jsem seděla a bez mrkání koukala prázdně na stěnu. Celý můj život se zhroutil jak domeček z karet.

Jakmile jsem zabila své Strigoje, vydala jsem se na pomoc Dimitrijovi. Postupně se nám dařilo zabít tři a pak už dorazili další strážci. Lissa byla v bezpečí u sebe v pokoji, utišovaná Christianem. Nebo něco v tom smyslu, ale to jsem nevnímala. Já se soustředila na Dimitrije. Jeden Strigoj mu chtěl zlomit vaz, což by se mu povedlo, kdybych v tu chvíli nepřiběhla na pomoc já. Místo toho Dimitrijovi ošklivě říznul do krku, naštěstí netrefil tepnu.
"Jsi v pořádku?"zeptala jsem se hned, jak mě strážci pustili z výslechu, na kterém se nejspíš nedozvěděli nic, co by už nevěděli.
"Neboj. Přežil jsem i horší věci, ale díky tobě jsem se vždy vrátil. Teď ti dlužím svůj život. Co kdybychom si o tom popovídali dnes večer u večeře?"zeptá se a po tváři mu přeběhne uličnický výraz.
"Po tomhle?"zeptám se udiveně. Jaký blázen by si chtěl po útoků Strigojů jen tak povídat u večeře?
"Vždy, když mi je smrt nablízku, tak si uvědomím, jak je život krátký. S tebou je alespoň nevyčíslitelně šťastnější."řekne a jemně mě políbí. Já ten polibek prohloubila, když se pak ozvalo odkašlání. Otočila jsem se a uviděla Abeho.
"Starý pane,"vydechla jsem překvapeně. Toho bych tu nečekala. I když o tomhle útoku se už asi hodně mluví. "Copak sem přivádí mého mafiánského otce?"zeptám se.
"Copak jen nemůžu pozdravit mou dceru,"řekne a podívá se na Dimitrije. "A jejího přítele?"Když vyslovil to slovo přítel, tak mu zacukali koutky. Asi si to náramně užíval.

Klekl si přede mě a promluvil. "Rosemarie Hathawayová, život bez tebe by nebyl život. A proto pro tebe mám jednoduše složitou otázku. Vezmeš si mě?"řekne a já se usměju.
"Ano. Bude mi ctí!"vykřikla jsem, objala ho a políbila ho.
"Bravo. Jak romantické."řekne z ničeho nic Adrian, který se u nás objevil. "Rose, Rose, Rose…"

"Rose. Rose! Slyšíš mě?"
"Pane Ivaškove, uklidněte se. Ano, slyší vás, ale utrpěla šok. Musí si vyřešit svoje problémy. Bylo toho na ní hodně."řekl doktor, který stál kousek ode mě.
"Rose? No tak, probuď se."křičel dál zoufale Adrian. Doktor se jen podíval na jednoho strážce, který pak Adriana vyvedl ven z místnosti.

"Ano. Bude mi ctí!"vykřikla jsem, objala ho a políbila ho. Polibek mi opětoval. Byla jsem nejšťastnější člověk na světě. A to mi nikdo nemůže vzít.

Dala jsem mu pěstí a podkopla nohy, když v tom jsem uslyšela odporné křupnutí. Nevšímala jsem si toho a Strigoje probodla. Podívala jsem se směrem k Dimitrijovi. S jeho Strigoji teď bojovali čtyři strážci, ale Dimitrije jsem neviděla. Podívala jsem se na zem a pak jsem přestala vnímat svět okolo mě. Dimitrij tam ležel a nehýbal se. Rozběhla jsem se k němu, se slzami v očích.

Vzpomínky se měnily na ty s Dimitrijem a na ty bez něj. Ty druhé se mi nelíbily. Chtěla jsem je zahnat, ale čím víc jsem se o to snažila, tím to bylo horší. Myslela jsem si, že jestli to nezmizí, tak se zblázním. Stále jsem slyšela to odporné křupnutí. Křupnutí, které připravilo Dimitrije-mého Dimitrije- o život. I když existuje možnost k jeho navrácení, nejspíš bych ztratila někoho z přátel. A to by bylo ode mě sobecké. Ohrozila bych Lissu, Adriana i Oksanu. Ne. Nemůžu.
Unesení Lissy Viktorem. Vražda v domě Badicových. Dimitrijův pohled co mě pálil na kůži. Sněhoví andělé. Dimitrij jako Strigoj. Dimitrij jako přeměněný dhampýr. Dimitrij, co mě odmítl, ale pak přijal. Lissa s Christianem. Adrian. Oksana. Dimitrijova rodina…Moje mysl lítala mezi všemi událostmi za dobu, co jsem byla s Lissou odchycena a odvezena zpět na Akademii sv.Vladimíra strážci, včetně Dimitrije. Uvědomila jsem si, že takhle to nejde. Ještě není všechno ztraceno. A pak se mi to povedlo zahnat pryč. Všechny ošklivé vzpomínky, boužel i ty hezké. Už jsem nebyla ve své mysli. Nebyla jsem u Adriana. Ležela jsem na nemocničním lůžku a slyšela pravidelné pípání.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 8. března 2013 v 7:27 | Reagovat

No,.. hodně krátké :D :-D ale jinač dokonalé,.. co nejdřív prosím další :)

2 Petra Petra | 8. března 2013 v 11:56 | Reagovat

teda chvíli mi trvalo, než jsem to pochopila, ale nakonec krásné...prosím, že nebudeme čekat měsíc na další kapitolu?? :-D  :-D

3 Tessinka Tessinka | 8. března 2013 v 14:58 | Reagovat

No teda .... taky mi chvilku trvalo než sem zjistila že je to tak schválně .... :D :D jinak úžasný .... další kapitolku prosíííím co nejdřív :D :D

4 *Sydney* *Sydney* | 8. března 2013 v 15:05 | Reagovat

Pokusim se jí sem dát brzo, ale musim se učit na školní soutěže :D

5 Anet Anet | 10. června 2013 v 16:52 | Reagovat

Byla jsem uplne mimo xDDD nechaala jsem o co de...pak uz jsem to trochu zsacinala chapat ale i tak jsem stoho porad trochu mimo xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama